Jaký negativní vliv na výkon sportovce může taková vada, jakou je například krátkozrakost, mít a kde to může sportovci komplikovat ve hře život?

„Krátkozrakost je záludná v tom, že i při malých dioptriích vidí hráč špatně. Dá se říct, že každá čtvrt dioptrie hráči ubere 10 % ze zrakové ostrosti, takže i ten, kdo má například jen jednu dioptrii vlastně vidí o 40 % hůře. 

U dětí je pak problém, že se naučí na sport nenosit brýle, aby nebylo doma zle, že si je tam rozbily. Mnoho dětí má ale třeba jen jedno oko krátkozraké, takže ani rodiče neví, že jejich děti nevidí. A následky? V zásadě není schopen hráč „číst hru“, protože komunikace, gesta, nebo náznaky zhruba 5 metrů od hráče nevnímá. 

V rámci hry tělo na tělo to taková hrůza není, ale pokud chce hráč dát dlouhou přihrávku, má velmi omezený úsudek, kam to prostorově má nahrát. Nemluvě, pokud chce dát gól. 

Kop je naučená motorika ve spolupráci s vizuálním systémem, ale když hráč nemá odezvu, kam to vlastně dal, tak se neposouvá. 

Máme v péči například jednoho 16 letého hráče, který jedno oko vůbec nepoužívá, ví to, ale vždycky to nějak přece dá… V tomto případě třeba není schopen vyhodnotit celou jednu polovinu zorného pole a vše kompenzuje natáčením těla.“

Ovlivňuje ostrost zraku také třeba míru soustředěnosti, či případnou rychlost reakce na podněty?

„Určitě. Zmíněný fakt o velmi špatné zrakové ostrosti i při malých dioptriích musí zákonitě ovlivnit reakci. Pokud někdo hráči nahraje z dálky a dobře vidí, už předjímá a staví se do očekávané pozice. Pokud vidí špatně, míč určitě vidí, ale už je pro něj horší předjímat, kam dopadne, takže vlastně čeká, až je míč blíže u něj, a reaguje se zpožděním. 

Stav soustředěnosti u krátkozrakosti není takový problém. Je to ale spíše naopak problém u té druhé vady – dalekozrakosti. Tam musí hráč neustále kompenzovat svou vadu, aby viděl ostře. Děti to moc nezvládají a mají sníženou soustředěnost. Nutné je ale říct, že se jedná o aktivity na blízko, což fotbal není. Typologicky krátkozraké děti inklinují k interiérovým aktivitám a dalekozraké děti naopak exteriérovým aktivitám.“

Pokud se někdo chce stát špičkovým sportovcem, není výjimkou, že se k rozvoji využívají specialisté z různých oborů a sportovec trénuje komplexně. Trénink očí není výjimkou. Co se u očí diagnostikuje a jak se to řeší?

„Tak tohle je velké téma – rezonuje v posledních letech čím dále více. Asi takto. Většina evropských optometrií zamrzla na stavu, kdy se změří, jen kolik oko potřebuje dioptrií, ale už se moc nezabývá, jak obě dvě oči spolu spolupracují; jestli se obě oči dívají do jednoho místa; jestli mají plynulý pohyb do všech směrů; jak rychle jsou oči schopny přeostřit na jinou vzdálenost; jaká je naučená koordinace oko – ruka – noha atd. A co dále… Na všech těchto úrovních může mít hráč nějaký deficit, který ho omezuje a může mít i velmi nepříjemné dopady na vnímání – migrény, motání hlavy, dvojité vidění.

Většina lepších fotbalových klubů má nasmlouvaného nějakého optometristu, který sestaví individuální tréninkový plán, který má buď vyřešit deficit a naučit hráče jej překonat a u ostatních naopak tyto pohyby očí zrychlit / upevnit / zlepšit, aby byl lepším hráčem. 

Prakticky všechny anglické fotbalové kluby jedou v tomto ve velkém a zrakový trénink fotbalistů se považuje za klíčový krok vedoucí k výhře týmu.“