Máme tu 10. díl seriálu, ve kterém se vám pomocí rozhovoru snažíme představit náš trenérský tým. Nyní je na řadě Miloslav Bukáček, Team Manager u ročníku 2010.
Jak dlouho působíš na pozici trenér ve FŠ a jaká byla tvá trenérská minulost?
Ve Fošce jsem od roku 2015, kdy jsem opustil pětiletou trenérskou štaci v mateřském klubu TJ Lokomotiva Česká Lípa, kde jsem udělal své první hráčské i trenérské kroky.
Co tě vedlo stát se trenérem?
Tři faktory. Začnu tím druhým. Jako hráč jsem si zažíval různorodé přístupy, které ve mně zanechaly různé stopy. Získal jsem kvůli tomu některé důležité dovednosti, díky kterým jsem si mohl zahrát vyšší soutěže a ze kterých těžím dodnes. Některé stopy mi ale naopak přidělávaly velké potíže a dalo sakra práce, abych se některých návyků a strašáků zbavil. To bylo také velkým impulsem, že jsem nechtěl dopustit, aby si někteří hráči procházeli tím, čím jsem si procházel já. Tím jsem velmi brzy využil možnosti vstoupit do trenérského světa, kde budu nacházet nástroje, přístupy a postupy, jak rozvíjet hráče a zanechat, pokud možno, co nejmíň stop, které člověka budou zbytečně brzdit.
Tím prvním faktorem byl táta, který s myšlenkou trénování přišel a nabídl mi, abychom společně vedli mužstvo. Hledal jsem za tím, že se mohu od něj něco naučit a může nás to sblížit, jelikož předtím se to vůbec nedařilo, protože pod tátovým vedením jsem působil jako hráč a bylo to nejtěžší a nejslzavější období mého fotbalového života. Chtěl jsem mu ukázat, že to s hráči jde i jinak, než jak mě vedl on a začali jsme se skvěle doplňovat a přineslo to zajímavé výsledky.
Třetí faktor, který mě utvrdil, že trenérství bude ta cesta, nastal při přemýšlení, jestli se po zranění znovu pokoušet o profi fotbal jako hráč, nebo se naplno vrhnout do trénování dětí. Nakonec jsem po některých situacích usoudil, že nechci kariéru hráče vést jinak, než přes výkony, pracovitost a férový přístup k fotbalu, tak jsem se rozhodl, že už nebudu součástí prostředí, ve kterém se mluví i jedná nečistě a nečestně. Upevnil jsem stanovisko, že povedu své svěřence tak, abychom jednou mohli to prostředí změnit, narovnat, protože vím, že ne ze všech budou profesionální sportovci a doufám, že někteří z nich, co k fotbalu budou mít vřelý vztah, se třeba jednou chopí funkcí, ve kterých budou rozhodovat, nebo ovlivňovat další lidi a budou mít možnost jít takovým směrem, který bude zušlechťovat sport a tím i společnost.
Hrál jsi sám aktivně fotbal? V kolika letech si s fotbalem začínal, kde jsi začínal a kdo tě k fotbalu přivedl?
Od sedmi let a pořád hraju, tak už tomu nějakých 20 let bude. Začínal jsem v, již zmíněném, klubu TJ Lokomotiva Česká Lípa a mám za to, že jsem se na nábor, který probíhal na základní škole, přivedl sám, i když mě teda máma přesvědčuje, že to byla ona… tak si nejsem úplně tak jist.
Na jakých pozicích jsi nastupoval a jak ti šlo střílení gólů?
Myslím, že jsem procestoval snad všechny posty, kromě brankáře. Retrospektivou vzpomínám, že jak spousta hráčů začíná v útoku a pak postupem věku míří směrem do obrany, tak já to měl obráceně. Já byl hodně dlouho obránce, pak záložník a pak jsem šel do útoku.
Nějaký góly jsem dával, ale spíš jsem na ně přihrával. Bavilo mě vymýšlet různé způsoby, jak na gól přihrát, aby to měl útočník při zakončení co nejjednodušší.
Nejlíp mi šlo dávání gólů až v chlapech, když jsme ve Fošce hráli prales a III. třídu. Poslední rok už mi to zase nestřílí, tak snad se pro mě najde flek jinde.
Vzpomeneš si na svůj úplně nejsilnější fotbalový zážitek, který je spíše spojený s dětstvím?
Mám jich spoustu, ale víc, než na silný zážitek, vzpomínám celý ten mládežnický příběh hráče. Když vím, jak jsem začínal, jak jsem na tom nebyl úplně zrovna dobře, co zažíval v šatně, jak se na mě dívali ostatní a co se mi nakonec povedlo…, tak v těch souvislostech na to rád vzpomínám, co jsem z toho nakonec vytěžil a k čemu mě to nakoplo. Stálo to hodně a taky dneska poznám, kdy hráč skutečně chce a kdy spíš o tom jen rád mluví. Díky za to!
Kdo byl tvým fotbalovým vzorem?
1. Můj táta, 2. Zinédine Zidane, 3. Isco Alarcón… teď Lukáš Tomek.
Jsi fanoušek nějakého klubu?
Dneska už nepotřebuju klubovou zainteresovanost. Rád se podívám na pěkný fotbal.
Navštěvuješ o víkendu fotbalová utkání?
Ne, jsem rád, že zvládám navštěvovat svá utkání a utkání borců, které trénuji.
Jaké máš koníčky a čím rád trávíš svůj volný čas?
U koníčků záleží, jaké mám období a co je v okruhu mého zájmu. Jsem však hodně aktivní a zvídavý, tak ten okruh zájmů je široký – když vynechám činnosti ve Fošce, kterými se umím dobře zabavit, rád se realizuji ve vaření, učím se připravovat dobrý kafe, miluju saunování, snažim se otužovat, často si něco píšu, tvořím různé projekty, rád si zahraju na klavír, nebo na kytaru, občas sednu k malířského plátnu a rád trávím čas s partnerkou a naším novým čtyřnohým parťákem!
Odkud pocházíš?
Pocházím z České Lípy v Libereckém kraji.
Máš svůj osobní či trenérský cíl?
Být si v životě, co nejmenší překážkou – to je můj osobní cíl. Být dobrým člověkem, partnerem, snad jednou i rodičem a nacházet, jak mohu být užitečný světu a mně to bude dělat radost. Trenérským cílem je od začátku – jít příkladem a nacházet univerzální principy, jak rozvoj a chování ve sportu propojit s rozvojem a chováním v životě. Malý osekaný příklad pro představu – Když se ocitnu s míčem na naši polovině v rohu hřiště a ženou se na mě protihráči, tak se ve mně něco děje a mám před sebou určitou škálu řešení. Můžu mít třeba strach a můžu například míč zakopnout do autu a zbavit se rizika, že míč ztratím – Ok, vyřešil jsem situaci, ale co udělám příště? Zakopnu to znovu? A co, až přijde nějaká těžká situace v životě? Zametu ji pod koberec? Odkopnu to někam, abych se toho zbavil? Jaké u toho rozvíjím dovednosti? Jsou mi přínosné a kam mě posouvají? Spousta patlajících se otázek, které mi ale mohou na stůl položit jednoduché možnosti – kudy chci jít a jakým hráčem, a pro mě v první řadě člověkem, chci být.
Rád bych k tomu všemu uměl čerpat informace a inspiraci z přírody. Tak nějak se v tom duchu pořád snažím fungovat, ale není to ještě prostě ono.
Co se ti vybaví, když se řekne Fotbalová škola Třebíč?
Takový velmi živý, nadaný, kreativní dítě, který má dobrý úmysly, vizi, chuť objevovat a jen potřebuje zkušenosti a takový typ uznání, aby mohlo dozrát a stát se dospělým.
Pak bude umět odhadnout, na co má a co je ještě nad jeho síly, bude umět věci dokončovat, ocenit sebe i druhé a bude důsledný na hodnoty a pravidla, protože to bude přinášet dobré výsledky.
