Ve čtvrtek 7. března 2024 absolvoval Miloslav Bukáček z mladších přípravek ukázkový trénink pro trenéry partnerských klubů Třebíčska v Okříškách s tamními dětmi.
Ukázkového tréninku se zúčastnilo 8 trenérů (SK Huhtamaki Okříšky, TJ Sokol Stařeč, TJ FC Kralice nad Oslavou, TJ Sokol Výčapy, FCS Stará Říše, FC Budišov) za dohledu našeho šéftrenéra přípravek, Rostislava Helštýna, který během tréninku komunikoval s trenéry o obsahu, formě tréninku.
Zde zasíláme hodnocení Mariana Kotrby, trenéra klubu SK Huhtamaki Okříšky: „Ve sportovní hale ZŠ Okříšky proběhl ve čtvrtek 7. března 2024 ´ukázkový trénink´ Partnerských klubů okresu Třebíč. Zúčastnilo se jej 12 dětí kategorie ml. přípravek místního oddílu SK Huhtamaki Okříšky pod vedením trenéra FŠ Třebíč Miloslava Bukáčka, za přihlížení 8 trenérů různých klubů pod metodickým vedením Rostislava Helštýna.
V tomto reportu uvedu své subjektivní pocity, plus reakce zúčastněných trenérů, které jsem zaznamenal.
Trénink byl zaměřený na vnímání prostoru, samostatné rozhodování s možností výběru, se snahou na gradaci intenzity tréninku.
Uvedený záměr se z mého hlediska vydařil, děti neplnily jen příkazy trenéra, ale pod jeho metodickým vedením zaměřeným na ukázku daného cvičení, se samy rozhodovaly, jak se s danou situací vypořádají a jednoznačně bylo vidět, že nastavená cvičení rozvíjí jejich kreativitu a smysl pro vnímání prostoru. K tomuto bych dodal, že v nezvyklých cvičeních, které děti ještě nepoznaly, jsme vnímali, že i ti, které považujeme za na svůj věk „vyspělé“ a v klasických utkáních u nich pozorujeme spíše dobré vnímaní prostoru, se v situacích, kdy měly hlídat čtyři stanoviště, začaly ztrácet a hlídaly tzv. zeď. Ale právě v tomto spatřuji sílu a vhodnost těchto cvičení, kdy se děti dokážou postupně v tomto směru zlepšovat, aniž by mu někdo musel neustálými pokyny udávat směr. Zároveň přiznávám, že na úrovni menších klubů jsou tréninky vedené více příkazovým směrem…
Dále bych ocenil energii, kterou dokázal po celou dobu trenér kolem sebe šířit, čímž „nakazil“ i všechny hráče a přenášel svou energii i na přihlížející trenéry. Tuto vlastnost musím ocenit zejména k mnohaletému fungování Bukyho u dětských kategorií, kdy si umím představit jistou formu vyhoření, což v jeho případě, jak mám možnost pozorovat, nehrozí, což mu vzdávám hold, protože z vlastní zkušenosti vím, jak je těžké v sobě ten oheň neustále nacházet. Zároveň bych ocenil i práci pro trenéra s neznámým kolektivem, kdy se krásně mezi dětmi zorientoval a dokázal některé, které není úplně jednoduché zapojit, namotivovat natolik, že fungovaly po celou dobu tréninku.
A ještě jedna skvělá věc, kterou jsem pozoroval – byly maličkosti, které ale dokreslují celkový dojem z tréninkové jednotky, a to, jak dokázal Buky zbláznit děti do jednoduchým úkolů, které se snažily splnit, a měly z nich klasickou upřímnou dětskou radost plnou smíchu, což by měl být vlastně úkol každého trenéra, aby se děti takto cítily a projevovaly. Skvělé!!!
Dále bych se ještě vyjádřil k následnému mítinku, který jsme společně s trenéry měli v jedné z kabin a musím ocenit Bukyho projev, slovní zásobu a dovednost vše vysvětlit s použitím konkrétních příkladů. Sám osobně jsem si v některých věcech ujasnil rozpory, které jsem v sobě nosil a vysvětlení Bukyho mně dávalo smysl a pomohlo mi si určité věci ve výchově dětí a tréninkového procesu ujasnit.
Zároveň bych ocenil aktivitu zúčastněných trenérů, kteří se ptali a zajímali o tréninkové a další procesy, což značí, že je daná věc skutečně zajímá a nejednalo se v žádném případě o mítink, u kterého by bylo trapné ticho a uměle se hledaly témata.
Pokud bych měl hledat nějaké negativa, abych pouze nechválil, tak mě upřímně nic nenapadá, takže uvedu pouze ztracení mého syna, kterému asi přišlo naše debatování moc dlouhé, a proto se oblékl a poprvé vyrazil domů sám…, což nakonec, vzhledem k tomu, že se nic nestalo můžu považovat vlastně také za pozitivum, jelikož si tím prohloubil samostatnost a ukázal nám, že už dokáže chodit domů sám
(manželka moje pozitivní vnímání této situace bohužel nesdílí).
(manželka moje pozitivní vnímání této situace bohužel nesdílí).Nakonec bych chtěl ještě jednou moc poděkovat Rosťovi, Mildovi a všem zúčastněným trenérům za účast, a v budoucnu se budu moc těšit na další setkání, jelikož jsem přesvědčený, že to má smysl a určitě nás to celkově posouvá a kultura fotbalu se může těmito akcemi jenom posouvat kladným směrem.“
Dodáváme hodnocení i Miloše Václavka z klubu TJ Sokol Výčapy: „Hala i s trenérem, treninkové pomůcky, vše super nachystané. Počet dětí na jednotku tak akorát. Předpokládám, že malí „Okřešáci“ neznali treninkové metody trenéra, ani trenéra samotného.
Bylo super vidět, jak za hodinu dokázal děti „dostat na svoji stranu“, a získal si je zkoušením jmen každého z nich, plácnutím rukou, pochvalou. Myslím, že i oni vycítí, že je to trenink speciální, chtějí se ukázat před publikem a fakt se snaží. Tím, že se mládežnické týmy v Okříškách „piplají“ poctivě už od miniškoličky, jsou v tomto ročníku dle mého názoru fakt malí šikovní fotbalisté.
K tréninku jako takovému.. líbilo se mi, že byl celý trenink o kontrole míče, většinu času museli ovládat míč. Byly tam situace na přepnutí hráče na obranou i útočnou činnost. Líbilo se mi, že jsou to cvičení, kde už děti musí přemýšlet. Bylo ale vidět, že je to fakt baví a to je samozřejmě jeden z nejdůležitějších motivů.
V tréninku už museli prokázat herní fotbalovou inteligenci, museli zapojit sociální smysl, aby se dokázaly domluvit, hodně času bylo o kontrole balonu, prostě fajn treninková jednotka. Rád jsem se zúčastnil.“
Na závěr přidal pár slov i Míla Bukáček: „Mám velkou radost, jakým způsobem se propojují vztahy v regionu a jak velmi příjemné je společně vzývat témata a diskutovat je společně se zájmem poskytnout dětem, co nejoptimálnější rozvoj s dopadem na jejich život i mimo fotbal. Bylo mi velkým potěšením se takové akce zúčastnit pro zájem trenérů a děkuji za důvěru i chuť, se kterou jsme společně působili na sebe navzájem, včetně dětí. Budu moc rád, když se takové akce budou opakovat a přeji všem trenérkám a trenérům otevřené srdce i otevřenou mysl, abychom vytvářeli prostředí, ve kterém budeme radostně, přesto odpovědně na děti a s dětmi působit nejen pro jejich sportovní rozvoj.“
