Čí je to sport?

To je otázka, na kterou je klíčové znát odpověď.

Posluhováním se nikdy vděku nedočkáme, ba naopak. Zvykneme-li si, že za náš sport, naše rozhodnutí, je zodpovědný někdo jiný, nikdy z toho nevzejde nic dobrého.

To platí i pro tento případ. Velmi dobře rozlište, čí je to sport a kdo na tom hřišti hraje. Samozřejmě je třeba střízlivě vnímat postupné předávání kompetencí a dobře je dávkovat i načasovat. 

Každopádně připravit si věci na svůj sport, udělat si svačinku, nezapomenout si pití má vždy padnout na toho, kdo ty věci bude užívat. 

To, že se totiž starám o své záležitosti ve mně probouzí nejen pocit odpovědnosti a že mám nad těmito záležitostmi i kontrolu, ale také určitý vztah k dané činnosti, protože při nich vznikne mnoho zážitků hodné zapamatování si. 

Protože zapomenout si kopačky na zápas (pokud si věci připravuje hráč sám) je věc, která se mu stane jenom jednou a příště budou v tašce jako první... kdežto, budete-li přebírat jeho odpovědnost za přípravu vy, moc vděku se za zapomenutí nedočkáte.

DOPORUČENÍ:

• Je dobré si na začátku vysvětlit, čí je to sport a kdo se o co bude starat. 
• Dejte dítěti prostor, aby bádalo nad tím, co na takový sport potřebuje. Vyzývejte otázkami, abyste podnítili jeho přemýšlení (např. když pojedete celý den na turnaj, budeš mít asi hlad. Co by sis měl vzít s sebou? Co, když nastane, že začne pršet?)