Máme tu 18. díl seriálu, ve kterém se vám pomocí rozhovoru snažíme představit náš trenérský tým. Nyní je na řadě Tomáš Franěk, Team Manager „A“ mužů.
Jak dlouho působíš na pozici trenér ve FŠ a jaká byla tvá trenérská minulost?
Ve FŠ jsem desátým rokem a prošel jsem všemi kategoriemi od mladší přípravky až po muže. S trenérskou činností jsem začínal ve Vícenicích, dále jsem pokračoval v Náměšti nad Oslavou, kde jsem nejdřív trénoval muže a poté jsem přešel k přípravce. Trénování se věnuji dvacet let.
Co tě vedlo stát se trenérem?
Fotbal je mým největším a dá se říct jediným koníčkem. Fotbalu jsem obětoval neskutečné množství volného času.
To, že jsem s trénováním začal ve svých dvaceti šesti letech způsobilo opakované zranění kolene. Nemohl jsem hrát a život bez fotbalu jsem si nějak nedokázal představit, takže jsem se začal věnovat trenérské činnosti.
Dalším důvodem, proč jsem se začal věnovat trénování, bylo narození syna, kterého jsem od mala k fotbalu vedl.
Hrál jsi sám aktivně fotbal? V kolika letech si s fotbalem začínal, kde jsi začínal a kdo tě k fotbalu přivedl.
Samozřejmě jsem fotbal hrál a fotbalovou kariéru jsem pověsil na hřebík v pětačtyřiceti letech.
S fotbalem jsem začínal v Březníku, kde jsem nastupoval za místní žáky od svých šesti roků. V šestnácti letech jsem přestoupil do Třebíče, kde jsem hrál za BOPO. Dále jsem hrál v Hartvíkovicích, v Náměšti nad Oslavou a fotbalovou kariéru jsem ukončil ve Vícenicích.
K fotbalu mě přivedl můj táta, který byl výborný fotbalista. Sledoval jsem ho na trénincích a byl jsem na každém fotbalovém utkání, které hrál.
Na jakých pozicích jsi nastupoval a jak ti šlo střílení gólů?
Když jsem začínal s fotbalem, tak jsem nastupoval na levé straně útoku, …spíš mě tam trenér uklízel, abych se nepletl na hřišti starším klukům. Později jsem hrál na středu zálohy a dá se říct, že na tomto postu jsem odehrál většinu svých utkání. Občas jsem naskočil na levé záloze a nebo v útoku.
Se střílením gólů jsem nikdy problém neměl. Vždy jsem patřil k nejlepším střelcům v týmu.
Vzpomeneš si na svůj úplně nejsilnější fotbalový zážitek, který je nejspíš spojený s dětstvím?
Těch silných zážitků bylo víc, ale k těm silnějším určitě patří první start v utkání a můj první gól, který si dodnes pamatuji.
Kdo byl tvým fotbalovým vzorem?
Určitě můj první vzor byl táta, druhý vzor a u mě jeden z nejlepších fotbalistů na světě, francouzský fotbalista, Michel Platini.
Jsi fanoušek nějakého klubu?
Těch klubů, kterým jsem fandil bylo víc, ale asi nejvíc teď posledních pár let sleduji Spartu. Ze zahraničních klubů je jediný, kterému fandím už od dětství, a to je Juventus.
Navštěvuješ o víkendu fotbalová utkání?
Když mi to vyjde, tak se jedu podívat do Jihlavy na syna, který hraje za U19. Samozřejmě zajdu na Vícenice, anebo do Náměště, ale to je opravdu výjimečně. Většinou mám utkání s muži FŠ.
Jaké máš koníčky a čím rád trávíš svůj volný čas?
Jak jsem již zmiňoval, mým největším koníčkem je fotbal, kterému věnuji většinu svého volného času. Tak dvakrát za rok si jdu zahrát tenis. Občas zajdu do lesa na houby nebo na ryby, ale to je opravdu občas. Pokud mi zbyde volný čas, tak ten využívám na práci kolem domu.
Odkud pocházíš?
Pocházím z Březníka, ale od třiadvaceti let bydlím ve Vícenicích u Náměště nad Oslavou.
Máš svůj osobní či trenérský cíl?
Mým trenérským cílem a vlastně i úkolem je s muži FŠ postoupit do I.A třídy a do Krajského přeboru.
Můj osobní cíl je vytvořit pro dceru a syna takové podmínky, aby v klidu a zdárně dokončili vysokou a střední školu.
Co se ti vybaví, když se řekne Fotbalová škola Třebíč?
Spousta stráveného času, kamarádi, životní zkušenost, parta lidí, která dokáže táhnout za jeden provaz, která si také umí pohádat. Výchova mladých hráčů, výchova trenérů, překonávání překážek, sebevzdělávání, týmové vzdělávání a také i problémy, o kterých některé dnešní kluby neví, že existují….
