V neděli po poledni jsme s hráči ročníku 2009 zajížděli k přátelskému utkání na půdu Líšně. Utkání bylo domluveno ve formě 10+1, takže jsme si s kluky mohli poprvé týmově osahat hru ve velkém počtu a velkém hřišti. S tím souvisela i role hráčů, kteří již nějaká tato utkání odehráli s ročníkem 2008, aby pomohli ostatním při organizaci hry a práci s prostorem. Časově jsme se domluvili na hře 3x30min, abychom měli možnost s kluky v pauze probírat dění na hřišti. Kluci díky počtu 13 hráčů, měli velkou minutáž a větší část z nich odehrálo utkání prakticky bez střídání.
1. třetina – V prvních 10 minutách jsme to díky špatnému vnímání prostoru a posouvání soupeři ulehčovali a ti díky rychlostně vyspělým hráčům často využívali místo pro průnikové přihrávky a dostávali se k zakončením a gólům. Nevím, zda si kluci vykomunikovali nebo si postupně sami začali uvědomovat, ale druhá část třetiny již působila v obranné části kompaktnějším dojmem a soupeře jsme již na místo volného středu začali vytlačovat k lajnám, kde jsme míče lépe odebírali. Díky tomu jsme měli i více míč na kopačkách, začali se do hry zapojovat ve větším počtu a tak mohli hrozit díky trpělivé mezihře a hledání cesty ale i díky rychlým protiútokům. V pauze jsme reflektovali pohyb a postavení hráčů při hře bez míče a naopak místo a náběhy hráčů při hře s míčem, abychom si zbytečně nezavírali prostory a byli připraveni útočit ještě ve větším počtu.
2. třetina – Od nás bylo vidět další zlepšení v obranné fázi, kdy jsme byli schopni velkou část průnikovek již zachytit a dál pokračovat v protiútocích. Soupeř tak hrozil spíše ze střelby z dálky. Díky tomu jsme, ale narazili na další nový problém a to byla rozehra od brankáře. Od nás byla jasná snaha o konstruktivní rozehrávku po zemi, nicméně jsme po první přihrávce nebyli schopni míč posunout do volna (nezkontrolovaná situace nebo nedostatek náběhů spoluhráčů) a tak jsme často o míč přicházeli v souboji nebo po přihrávce bez adresáta či na obsazeného. Hra v této časti byla vyrovnaná, kdy obě strany po několika šancích zahodily. V pauze jsme se zaměřili právě na řešení rozehry od brankáře a také na trpělivost na útočné půlce.
3. třetina – Asi nejméně povedená z našeho pohledu. Dále pokračovalo hledání bezpečné a kreativní cesty od brankářovy rozehry. Bohužel se častěji objevoval neklid při práci s míčem a tak i častější ztráty. Při útočení jsme se již spoléhali jen na rychlé protiútoky, kdy bylo do akce zapojeno málo hráčů a zmenšovali si tak možnosti pro to být více kreativní a nebezpeční. Celkově hodnotím hru kladně, kdy jsme dokázali zlepšovat práci s prostorem a doufám, že nám toto vnímání pomůže i ve hře na sedmičkovém hřišti.
