Utkání, kde jsme byli opět majoritním držitelem míče, vytvářeli jsme si nemálo brankových příležitostí a již několikáté utkání jsme pohořeli na zakončení. Místo vedení 5:2, jsme prohrávali 1:4. Slovy trenéra soupeře: „Kdybyste vyhráli 15:8, nikdo by nemohl říct ani slovo.“
V utkání již množíme situace, kdy jsme schopni vyjet z jakékoliv složité pozice na hřišti, být schopni se uvolnit, vytvořit si příležitosti k překonání obrany soupeře, dostat se do zakončení, ale nemálo naprosto jasných gólových příležitostí promarníme, ať již, že netrefíme míč ve vzduchu, nebo poslední přípravný dotyk si někdo ukopne, či narve brankáře před sebou. Pozitivem je, že si brankové příležitosti umíme připravit. Na druhou stranu většinu branek, které obdržíme, připravíme soupeři my – povětšinou individuální chybou v nepřesné přihrávce, nedůslednosti obsazení.
Finální fáze se stává naším úhlavním tématem k úspěšnému dokončení rozjetých akcí.
