Utkání dvou poločasů. V prvním mimo naše snažení v trénincích. Daleko od sebe, nezkracovali jsme hřiště k soupeři, když jsme míč neměli a když jsme ho měli, nebyli jsme nachystaní na spolupráci, ani řádně na převzetí. Tím jsme si oslabovali možnosti a neměli jsme dopředu takovou dynamiku. Nechali jsme se snadno dostat pod tlak a tak celkový dojem z prvního poločasu nebyl dobrý.
V druhém poločase to už byla jiná písnička. Nastavili jsme se mnohem lépe do spolupráce, pomohli si při výstavbě, přitlačili jsme v chuti být na míči a celá dynamika hry se změnila. Byli jsme drtivou většinu poločasu na míči, výrazně jsme zlepšili výstavbu hry na naší polovině hřiště, jen nám scházela větší nápaditost směrem dopředu, abychom se častěji dostávali do zakončení.
Bohužel jsme se v některých fází hry nechali až příliš ovlivňovat hrou soupeře a nebyli jsme schopni se vymezit a přizpůsobit tomu svou hru. Tudíž jsme často sami sebe dostávali do situací, kdy nás soupeř faulovat, poněvadž jsme si ho pustili blízko k tělu a soupeř nelenil, aby hru přerušil. To beru jako impuls směrem k dalšímu tréninku našeho myšlení, odolnosti, adaptace, která by nás měla posilnit, vezmeme-li si z toho poučení.
