Utkání dvou poločasů. První poločas hodnotím pozitivně. Vstoupili jsme do něj společně, vnímali jsme rozvržení hrací plochy, hráčů v ní a s tím jsme i situace řešili v náš prospěch. Vyniklo z nich několik krásných gólových akcí a hra působila docela harmonicky – neustále jsme vytvářeli možnosti pro hráče s míčem a tak jsme měli variabilitu v tom, kdy hráč s míčem mohl jít sám a kdy mohl jít do součinnosti. Byli jsme dominantní v držení míče, vytváření příležitostí i spolehlivosti (uvážlivé riziko vůči předpokládanému výnosu).
O poločase měli hráči jedno zadání – být disciplinovaní a udržet tak i druhý poločas. A to se nám, bohužel, nepovedlo.
Natrhlo se vzájemné propojení, začali jsme některé situace přehrávat (což by nevadilo, pokud hráč s míčem vnímal situaci a svým chováním nevyřadí zbytečně další hráče ze hry), tím trhat hru, přicházet o zjevně nabízející se příležitosti. Začali jsme hledat složitost, která nebyla zapotřebí a zbytečně jsme svými chybami pustili soupeře do hry. Některých jedinců se začala zmocňovat panika a přicházela zbrklost, která vyústila v několik obdržených branek a nádech soupeře v šanci utkání otočit.
Sice jsem vedení uhájili, ale druhý poločas byl ukázkou, jak stále výrazné potíže s disciplínou máme a jak zrádná je naše pozornost i tím i naše motivy v chování.
