O víkendu jsme se zúčastnili prvního ročníku zimní Třebíč Open, který by mohl být příjemnou předzvěstí nové tradice, která by konfrontovala týmy, jak ve venkovním prostředí, tak i hale. Z celkových obou dní u mě panoval dobrý dojem zejména z témat, která se před námi objevila a přišla vhod k řešení vůči skupinové dynamice, jinak řečeno vztahů mezi námi.
Sobota: Sobota se odehrávala venku při pravidlech, na která jsme zvyklá na SpSm, akorát se sníženou minutáží na 23 minut.
FŠ Třebíč – FC Vysočina Jihlava 0:0
První zápas mě nijak nepřekvapil svým počátečním vývojem, kdy jsme se rozkoukávali, adaptovali na soupeře, prostor, čas i další vlivy. Výkon byl ospalý, velmi jsme zápolili s přesností přihrávky, kontrolovaného převzetí míče i součinností. Nebyl to ani z jedné strany nikterak pohledný duel, který přinesl pramálo situací zajímavých pro oko diváka. Měli jsme v závěru jednu velkou šanci, kterou jsme nevyužili a tak se zápas musel obejít bez branky. Shrnuto, podtrženo – nuda, šeď, spousta nepřesností.
FŠ Třebíč – FC Slovan Havlíčkův Brod 4:0
Tento zápas byl z mého pohledu více jednostranným utkáním, který přinesl již gólové situace, pro které jsme využili již více herní prozíravosti a k vidění již byly situace s vytvořením průnikových přihrávek do samostatných nájezdů, či využití křídelních prostor a vniknutí do vápna buď centrem, či průnikem hráče s míčem. Tempo již nebylo tak ospalé, ale ani nikterak výrazně zápasové. Již bylo i méně nepřesností, ale také jsme nebyli pod tak velkým tlakem. Potěšila více hra zadních hráčů, kteří již zrychlovali tvorbu útočných akcí.
FŠ Třebíč – FK Hodonín 0:1
Z mého pohledu náš nejzajímavější zápas, byť jediný mluvil skórem ve prospěch soupeře. Byli jsme více na míči, více na soupeřově polovině, vytvořili jsme si víc vyložených šancí, troufnu si říci, že jsme měli i více ze soubojů, ale matematika byla jednoduchá – naše šance nestačily ani na jeden gól, soupeři stačili dva nájezdy, z nichž jeden proměnil. Každopádně součinnost byla o hodně zajímavější, již jsme si i více poradili na menších prostor, zvládali jsme lépe spolupráci ve dvou i ve třech, ale hodně tomu chyběl gól.
FŠ Třebíč – MŠK Senec 6:0
Jistě dobrá konfrontace co do tělesných soubojů a poměření agresivity v nich a naší stability, či řešení herních situací v nekomfortních podmínkách – jinými slovy, doráží někdo na mne, šlape mi na paty a já potřebuji vyřešit situaci, která posune náš tým blíže k brance. Tři góly nám byly darované, na nichž jsme neměli zrovna velkou zásluhu a jinak jsme si vytvořili šance zejména dobrým přenesením těžiště a využití průnikových přihrávek, které zápas od zápasu byly nápaditější.
FŠ Třebíč – SK Líšeň 5:0
Nejzajímavější zápas z hlediska chuti obou celků hrát útočný fotbal. Líšeň má velmi šikovné hráče, my však byli méně nepřesní a spoustu přihrávek jsme zachytávali, ze kterých jsme si vytvářeli situace k protiútoku, které jsme již i využili. Opět pěkné průnikové přihrávky, měli jsme více ze soubojů, tím pádem i získaných míčů, jen mě mrzelo, že jsem byl vývojem hry nucen do hráčů hustit požadavky na neustálou aktivitu a chuť vytvářet nové a nové situace, což se dělo již i se Sencem.
Neděle: Druhý den turnaje jsme strávili v hale na Spartaku, kde jsme měli možnost sehrát několik zajímavých utkání, které se hrála s každým dvoukolově. Nadšený jsem byl opět z témat, které přinesly záměrně nastavené situace s počtem hráčů a zájmem sledovat, jak kluci situace budou řešit a jak se k nim budou stavět. Přineslo nám to mnoho zpětných vazeb, kdo se jak vyvíjí a profiluje. Z herního děje méně přívětivé – z pohledu kluků podvědomé nastavení – podcenění některých soupeřů a zaberou při (pro ně) zajímavých zápasech. Takovou chuť, koncentraci a bojovnost, jakou se prezentovali s Vysočinou, nebo Spartou do jiných utkání nepřenesli.
FŠ Třebíč – MŠK Senec 5:0 (1.kolo), 5:1 (2. kolo)
Obě kola si byla podobná svým herním projevem, byť druhé kolo opět přineslo více přesnosti v součinnosti i jistější držení míče.
FŠ Třebíč – AC Sparta Praha 2:2, 3:2
Obě kola dobrá v přístupu k zápasu, koncentraci i odhodlání. Zápasy byly více soubojové, ale v některých pasážích jsme projevili dávku kreativity, nebo schopností slušného (nikoliv precizně zvládnutého) ovládání míče (obzvlášť oběma nohama). Každopádně některé situace byly velmi dobře vytvořené, ale měli jsme někteří hráči velký problém s pojmem – být odpovědný za hráče a být odpovědný za prostor. Sparta byla jediná, kdo využíval výměn pozic, nebo rotací a někteří hráči se nechali vytáhnout ze svého prostoru, který uvolnili a soupeř jej využíval pro záběhy a tak jsme kolikrát svou nedůmyslností nabídli soupeři moc situací. Každopádně to bylo téma k řešení, abychom se byli schopni orientovat v prostoru a rozdělil si v sobě prostor dle důležitosti. Kde se jej vyplatí obsadit a kdy, co nám to přinese, kde máme výhodu? Opět nevyužité šance, které nás první zápas stály vítězství a druhý zápas větší rozdíl ve skóre. To samé by ale mohl říct asi i soupeř (podržel nás brankář)
FŠ Třebíč – SK Líšeň 3:0, 3:3
Dva nejhorší zápasy turnaje v přístupu i herním projevu. První kolo bez vidění chuti, nasazení, bojovnosti, dávky originality. Druhé naprosto hořící v koncovce a naivitě, kterou jsme se prezentovali při součinnosti i pohybu bez míče.
FŠ Třebíč – FC Vysočina Jihlava 2:1, 3:3
Zde opět nasazení, bojovnost, chuť, koncentrace. Několik pěkných momentů při součinnosti, několik i šancí na obou stranách.
Celkově se nám opět zvýraznily dovednosti, které nemáme stále tam, jak jsme se jim věnovali, zejména první dotyk (převzetí do různých směrů) a zakončení, přihrávky. Chybí nám síla, abychom dokázali skvěle kontrolovat provedení pohybu, držet míč pod kontrolou a během toho řešit herní situaci. Přihrávky nám často ukončí spoustu slibně rozvíjejících se akcí. Zakončení nás připraví často o radost z vítězství, či nám přinese do hru spoustu zbytečných komplikací. Nezužitkováváme to, jak pěkně se do těch příležitostí dostaneme. Naše téma je tedy SÍLA a následně tedy PŘESNOST.
