1.SC Znojmo – FŠ Třebíč 1:3 (1:1)
Sestava: Brada – Holeček, Svoboda, Brabec (10´ ČK), Jurda – Havlík, Vašina (36´ Chodák), Vojáček (55´ Křemenák), Přikryl – Blažek
Branky: 34. Znojmo – 4. Blažek Filip, 56. Přikryl Roman, 65. Přikryl Roman
Po letech jsem si užil silný emoční náboj a jsem rád, že jsem mohl být svědkem senzačního zápasu. Klukům se povedlo mě svým výkonem pohltit a létal jsem na ve svém území jak papírový čertík a neskutečně jsem si to užil. Tento zápas projevili kluci, jaký mají charakter jako tým a jejich nasazení bylo enormní a přesto neubralo na kvalitě.
Začátek zápasu jsme chytili dobře a hned z první střely jsme vstřelili branku. Poté však naše hra nepůsobila úplně uvolněně a tropili jsme poměrně laciné chyby především nepřesnostmi v přihrávkách. Pak nastala důležitá prověrka pro náš tým, a sice nešťastným zákrokem jsme v desáté minutě přišli o jednoho hráče jeho vyloučením. Bylo znát, že kluky myšlenky na to, že zbytek zápasu jich bude o jednoho méně trápily a nefungovala nám organizace hry a chvilku jsme pozbyli i jistotu na míči. Nicméně úsilí drželi kluci vysoké a bojovnost byla znatelná. Postupem zápasu jsme získávali větší sílu na míči a byli jsme schopni i přes početní oslabení držet krok i odvahu do řešení situací. Ke konci poločasu jsme z pohledné akce dostali krásný gól na 1:1 a do kabin jsme odcházeli za smírného stavu.
V šatně jsme rozebrali aktuální situaci a možné vyhlídky. „Každému dni v životě můžeš dát šanci, aby se stal výjimečným!“ Jsem rád, že kluci závěrečnou zprávu uchopili a šli i přes všechny možné okolnosti na hřiště jako odhodlaní vítězové. To, co se dělo následné minuty, bylo jistě pro diváky pohledné. Vysoké nasazení, odhodlání, odvaha, důslednost, odpovědnost… kluci si byli jistí na míči, byli schopní i soupeře přečíslovat, tvořit akci za akcí a táhli za jeden provaz. Vytvořili jsme si dvě velké šance, které jsme bohužel neproměnili. Soupeř se také dostával do šancí zejména po křídelních prostorech a vytvořili si i slibné šance, které se jim však nepodařilo proměnit. Po několika šancích na obou stranách jsme byli svědky i velmi sporného momentu, kdy podle více očí měla být na nás odpískána penalta chycením našeho hráče za nohy, který měl nakročeno vstřelit míč do prázdné branky… penalta odpískána penalta a byl to rozhodující moment utkání. Kluci totiž pocit křivdy přetavili v tvořivou energii a jejich nasazení a chuť zápas vyhrát se ještě navýšila. Dalšího momentu využil jeden z našich hráčů, kdy z úniku i přes značnou únavu a bolest šanci proměnil a poslal náš tým do vedení. Bez jakýkoliv pochybností se tým hnal za dalším gólem, který se nám povedlo vstřelit o několik minut později nádherně vybojovaným míčem na polovině soupeře. Až do konce kluci jezdili doslova po „prdeli“ a zaslouženě zvítězili.
Byl to pro kluky velmi náročný zápas a jsem velmi hrdý, že se projevil silný charakter týmu, který se za vyloučeného hráče postavil a ochotně bojovali i za něj a neupadali o poločase v pochybnosti, ale ve víru zápas zvládnout a odejít jako vítězové za jakéhokoliv výsledku na tabuli. Smekám před klukama klobouk a přiznám, že jsem byl dojatý, když po závěrečném hvizdu viděl popadat některé kluky na trávník vyčerpáním, jelikož fyzicky padli až po závěrečném hvizdu a nikoliv před. 🙂 Odměnou jim buď vítězství malé výsledkové a velké vnitřní.
