Poslední podzimní kolo jsme zajížděli odehrát na umělou trávu do Pohořelic proti brněnské Svratce. Jak již tradičně, tak jsme byli rádi za větší doplnění hráči r.2009. Ty už ostatně vnímám jako širší kádr U17 a jistě budou oslovováni i přes zimu nebo v jarní části sezóny.
Zápas jsme s kluky probírali dopředu a vzhledem k letnímu přáteláku, jsme tušili, že nás čeká fyzicky vyspělý soupeř. I přesto jsme nechtěli nijak uhnout z principů, které nás celou sezónu provází. Zde patří klukům (a hlavně našemu kapitánovi) pochvala, že i za většího brankového rozdílu nebylo znát žádné vzdávání či ulehčování situací a možná i díky tomu jsme vlastně herně, hlavně v druhé půlce, (i když to výsledek nenapovídá) nepropadli.
Začátek zápasu nás soupeř dokázal rychle zavírat a díky menšímu času a prostoru jsme chybovali v rozehře a soupeře pouštěli jednoduše k zakončení. I přes tento tlak a gólovou dominanci soupeře, jsme se ale také dokázali dostat do vyložených šancí, ty jsme ale zahazovali a tak jsme odcházeli do kabin za stavu 0:6 (mohlo být klidně 4:8). Druhý poločas už jsme herně dorovnali a byli i více na míči. Zlepšil se nám přechod a dokázali více kombinovat i na půlce soupeře. Bohužel soupeř po zisku pořád využíval rychlý přechod přes rychlé útočníky, které jsme nestíhali individuálně ani organizačně do zajištění, a tak skóre narůstalo dál.
+ mentální nastavení se nevzdávat po celý zápas
+ neuhnutí z našich principů po celý zápas
– individuálně a organizačně špatné bránění rychlého přechodu soupeře
– špatné finální řešení a zakončení
