Pomalu, polehku se dostáváme k vpíjení základních principů hry pod kůži, které se začínají pomaličku a spontánněji projevovat.
Je třeba je mít stále v pozadí – cíl utkání pro děti > vyhrát, cíl akce > dát gól; a jen hledáme cesty, jak toho docílit. K tomu právě používáme principy, jak se chceme projevovat, aby nám tento způsob chování přinášel kýžené výsledky a dosahovali jsme výše zmíněných cílů.
- Být neustále na míči!
- Když míč ztratím, chci ho okamžitě zpět! Proč? No, když chci dát gól, potřebuju míč…
K tomu máme určitá pravidla, abychom ve hře upevňovali základní řád a nepohybovali jsme se po hřišti chaoticky. Např. když nemáme míč, nebo jej ztratíme nejbližší napadá! Brankář jde ve hře tak vysoko, aby nám pomohl v útočení, ale stále má na paměti, kam až se může posunout, aby ochránil naši branku.
O akci rozhoduje hráč s míčem, ostatní bez míče se učí si uvědomovat svou roli. Kam si kdo naběhne, jak? A to bude vyžadovat prožitky, výsledky z nich a pojmenovávání si těchto zkušeností.
V utkání se Starčí jsme se setkali s dosud nejzajímavějším soupeřem, který nás prověřil v těžších podmínkách. Moc se mi líbil velmi aktivní, odvážný vstup do utkání, kdy jsme zatlačili soupeře na svou polovinu a měli jsme hned zkraje velký počet šancí a byli jsme buď neustále na míči, nebo se jej po ztrátě dařilo ihned získat zpět. Poté se síly srovnaly a akce byly k vidění na obě strany. Oproti minulému utkání jsem zaznamenával větší variabilitu v řešení situací. Ne všechny situace byly přímočaré, ale ve chvíli, kdy někteří cítili nebezpečí ztráty míče, přišla změna směru, která nám zaručila větší bezpečí udržení míče. Naší prozatimní bolestí jsou standardní situace, ať už námi zahrávaná, nebo proti nám…
