Několik zjištění přinesl zápas s Horáckým fotbalovým klubem, a sice ty, že i jako trenér nacházím zpětnou vazbu ve svých rozhodnutích, nikoliv jen od hráčů.
Jedna ze zásadních je ta, že brát na zápas více jak 9 lidí nedělá dobrotu. Z mého pochybení vzešlo ve výsledku nízké vytížení všech hráčů a také nekoncentrovanost některých hráčů na hřišti během utkání – především během střídání, jelikož cca 6 minut byli hráči ze hry a 3 minuty ve hře, pak poločas, což vyústilo ještě v delší pauzu.
Bohužel jsme dostali ze začátku spoustu gólů z rozehrávky od chytajícího hráče, a tak náš vstup do utkání nebyl úplně košér. Třetí poločas jsme už nastartovali a začali se dostávat více do hry. Jak bylo zmíněno naše hra byla velmi roztříštěná a ospalá díky dlouhé neaktivitě.
Pozitivní je stále zlepšující se domluva mezi kluky, kdo s kým bude hrát tak, abychom si vzájemně pomáhali a také neustálá chuť hrát.
