Foška zažila v přípravkách své poprvé. Prvním ročníkem se Foška rozhodla pro společné soustředění všech přípravek na jednom místě. Očividně si tento nápad trenéři nemohou vynachválit, a tak jsme poprosili Martina Daňka, aby nám odpověděl na otázky týkající se soustředění:
Martine, letos je to poprvé, co se pořádalo soustředění pro všechny přípravkové kategorie. S jakým záměrem tento nápad vznikl?
„Tento nápad pochází od trenéra Martina Michálka z doby, kdy jsme řešili, jak více přiblížit a sjednotit metodiku jednotlivých trenérů a vzájemně se inspirovat. Není jednoduché se během roku pravidelně vidět v akci, tato akce nám to umožnila. A ukázalo se, že to byl skvělý nápad.“
Přineslo to Fošce něco nového?
„Došlo k jedné, podle mě zásadní věci. Na soustředění jsme poprvé v praxi zkusili vytvořit ze všech hráčů přípravek tréninkové skupiny nikoli dle ročníků, ale dle aktuálních potřeb jednotlivých hráčů. Tento způsob tréninku nás pak tak uchvátil, že vymýšlíme, jak stejný prvek realizovat během normálních tréninků. Snad se blížíme k řešení. Už jsme se o této možnosti bavili několik let, ale až tato osobní zkušenost všech trenérů nás přesvědčila, že to může být velmi přínosné pro všechny hráče a trenéry.“
V čem vidíš největší posun pro hráče i trenéry?
„Právě ve zkušenosti s možností jiné než běžné organizace dle ročníků a pak ve vzájemné inspiraci. Ono je něco jiného se o přístupu a metodice bavit a něco jiného jít do detailů. Sám jsem se účastnil tréninků v roli pozorovatele a natáčel některá cvičení a pak jsme řešili s trenéry společné vidění detailů a práci s nimi. Navíc se jednoho tréninku jako pozorovatel účastnil i náš guru Luděk Procházka a jeho poznatky jsou vždy nedocenitelné.“
Jak jsi spokojen s tím, co jsi na trénincích viděl?
„Spokojen být bohužel neumím :-). Děti chtějí být dobré v tom, co mají rádi. Cítím povinnost, abychom se k nim chovali ve Fošce slušně lidsky a entuziasticky, ale také, abychom jim umožnili maximálně rozvíjet svůj sportovní potenciál. Obecně mám dobrý pocit z potenciálu trenérského kolektivu, který se u našich přípravek vytvořil a věřím v jeho výjimečnost směrem do budoucna. Sledovat některé trenéry v akci je opravdu výborný zážitek. Ale je třeba jít stále dál, více do hloubky a do detailů, abychom umožnili dětem maximální růst. Ještě je před námi spousta poznatků, které musíme zapracovat do praxe. To je naše trenérská role a kdo se uspokojí, ten přestává být dětem opravdu užitečný.“
