Minirepublika U10 na Borovině

Sestava
Mencák, Nováček, Brabenec, Vodička, Kovářová, Tvrdý, Rambousek, Krátký, Vašíček

Popis zápasu

V sobotu jsme za pomoci rodičů zorganizovali turnaj pro 60 hráčů a cca 100 rodičů, kteří tvořili doprovod. Turnaje se zúčastnila Čáslav, Kolín, Hodonín, Kuřim a Tábor.

Turnaj byl po organizační stránce na skvělé úrovni, což potvrdili i trenéři týmů.

Všem, kteří přiložili ruku k dílu děkujeme.

Co se týká našeho herního projevu. Utkání, kde je to na nás rychlejší a složitější jsme vzdávali a nechtěli se poprat. Kopíruje to naše chování před utkáním a v tréninkovém procesu v posledních 14 dnech.

Pozornost našich dětí na činnost v tréninku a schopnost naslouchat, když trenér mluví, byla v posledních trénincích špatná.

Miniliga nám také odhalila, že když se nedaří – některé to nebaví, někteří nejdou přes bolest a neumí unést, když dostaneme nějaké branky.

Když to bylo soubojově tvrdé, nechtělo se nám na hřiště, báli jsme se.

Co nám udělalo radost: Kryštof Vašíček a Laura Kovářová hráli i když se nedařilo.

Mikuláš Nováček se začíná lépe orientovat po hřišti, odehráno má totiž tak 30% toho, co ostatní, a jde nahoru.

Štěpán Krátký a Martin Mencák perfektně hrají tělem při získávání míčů.

Jáchym Rambousek se postupně odhodlává mít odvahu řešit situace a ne se dívat, kdo ji vyřeší za něj.

Matyáš Brabenec báječně vyhodnocuje situace, kdy nahrát a kdy hru zpomalit. Jeho pohyb a lenost řešíme a věříme, že najdeme cesty.

Honza Tvrdý je pohybový skvost a všichni se těšíme, až se v zimě naučí jít do cíle a krýt si míč.

Maty Vodička umí být v bráně pozornější a umí vyhodnocovat, kdy se vytáhnout a kdy v bráně zůstat. V turnaji to v sobotu ukázal pouze v 1 utkàní.

Poslední utkání trénoval Adam Daněk, kterému jsme připravili pevnou půdu pod nohama – a poprosili jsme o respekt od jeho spoluhráčů k jeho roli.

Zadání znělo: Adame střídej tak, aby hrál každý „stejně“ dlouho, pokud bude splěna podmínka – hraju vždycky a všude. Nehraju? Nehraješ.

Foška zvládla poslední utkání parádně, skvěle jsme vyhodnocovali situace na útočné polovině a rychleji jsme vyvàželi míče z poloviny naší, což byl základ pro vítězství.

A zde zásadní poznání. Možná jsme to my dospělí, kteří vkládáme do dětí svá očekávání a své představy a chuchvalce informací o tom, jak to má ve hře být a jak se mají ve hře chovat. V tom se pak ztrácejí a nejsou schopni hrát hru v té paletě možností, co každé dítě má. Tzn. s radostí, s chutí se poprat a hrát dál po chybě, protože to je součástí hry.

Miniligu zatím hrajeme s bilancí 5 výher a 5 porážek.

Zpětnou vazbu vnášíme do tréninkového procesu a také do individuální komunikace s rodiči, kterou započneme v listopadu.