20.01.2018 | Zbrojovka Brno U14 – FŠ Třebíč U14
Výsledek 7:3 (3:3)
Tento zápas jsem hodnotil velmi kladně, byť tomu výsledek nenapovídá. Nicméně bych rád shrnul několik bodů z utkání, které nás velmi potěšili a které nás inspirovali do zlepšování.
Za pomoci několika hráčů z U15 jsme nastoupili proti týmu Zbrojovky, který měl připravené dva týmy a před naším zápasem sehráli spolu 35´utkání. Následně jsme nastoupili proti jednomu týmu my a druhý poločas na nás nastoupil tým druhý.
Oboustranně jsme mohli vidět několik velmi pohledných individuálních i skupinových akcí, které byly tvořivé, nápadité a kreativní. Poměr držení míče byl první poločas vyrovnaný, stejně tak jako soubojové chování. Vyzdvihl bych hráče za přechodovou fázi z obranné do útočné, která byla poměrně rychlá, ve velkém počtu lidí a ofenziva byla dobře kontrolovaná. Dařilo se nám po ztrátě velmi rychle napadat soupeře a dostávat ho pod tlak a následně do ztráty, ze kterých jsme si vytvářeli příležitosti.
Dále bych vyzdvihl herní odvahu a vnímavost situací, které byly poměrně efektivní, jednoduché, přesto na oko pohledné.
Druhý poločas jsme po několika minutovém úseku začali postrádat jasnou organizaci hry a začali se mezi námi objevovat mezery a nechali jsme soupeře poměrně snadněji otevřít naši obranu. Následně díky nekompaktní organizaci jsme začali ztrácet síly a soupeř začal přebírat iniciativu. Kaňkou byly taky naše obranné standartní situace (konkrétně rohové kopy), ze kterých jsme inkasovali čtyři góly. Nicméně i přes tuto fázi to nějak dramaticky neposkvrnilo výkon, nasazení a chuť hráčů do zápasu.
27.01.2018 | Tempo Praha U15 – FŠ Třebíč mix
Výsledek 5:0 (4:0)
Tento zápas jsme namíchali oba ročníky dohromady a nechali tak hráče se seznámit mezi sebou i na (konečně) velkém prostoru. Tento zápas byl pro nás jasným ukazatelem některých hodnot, které nám pomohly si uvědomit, kde jsme zaspali, neboť Tempo nejen díky svým výškovým proporcím, ale i aktivitě a agresivitě jakoby koncentrovalo naši pozornost na tento atribut a nějak jsme opomenuli naše hlavní cíle do zápasu – vzájemné vnímání/cítění (vnímání sebe v prostoru – uvolňuji se/uvolňuji prostor, vnímání spoluhráčů, protihráčů). To ze zápasu úplně nevyplývalo a i když jsme měli určité pasáže hry poměrně pohledné, hezky vypracované, nápadité a některé individuální výkony byly inspirativní, celkový obraz hry (z pohledu trenérů) působil poměrně neaktivně, zaskočeně a složitě. Dostali jsme po konci utkání s hráči k tomu, že je třeba tréninkové jednotky uzpůsobit naprosto zásadně tempu zápasu, jinak řečeno vytvořit podmínky pro to, abychom pasáže ze zápasu, které trénujeme, jsme trénovali ještě ve vyšší, nebo stejné intenzitě, jako v zápase a hráči, aby se na takový typ tréninku naladili. Na tom jsme se shodli, protože naše hra působila poněkud profesorsky a občas naivně/neefektivně. Volili jsme spíš kličku do hráče, dvou, tří v uzavřeném prostoru, místo jednoduché narážečky, nebo výběru jiného místa a při sčítání takovýchto typů ztrát a následných „vracení se“ a snahy získat míč zpět, jsme se nemohli divit, že naše síly druhý poločas brzy odcházeli. Pozitivní bylo, že i přes takovýto stav, jsme byli schopni přejít do rychlého protiútoku a vytvořit si gólové příležitosti. Čili jasný impuls pro nás trenéry a hráče – zamyslet se nad prostředím a tréninky, které nám budou simulovat dravé zápasové tempo (bohužel teď to působí jako samozřejmost a naprosto jasná věc, ale díky tomu, že spousta věcí byla nových a seznamovacích, nebo nastavených na ukončený herní děj, tak tempo bylo nižší díky mentální aktivitě, která byla do těch situací investována. Čili hurá zpět do práce a děkujeme Tempu za takovou konfrontaci.
