Máme tu 8. díl seriálu, ve kterém se vám pomocí rozhovoru snažíme představit náš trenérský tým. Nyní je na řadě Tomáš Beran, šéftrenér žáků a Team Manager ročníku 2006.
Jak dlouho působíš na pozici trenér ve FŠ a jaká byla tvá trenérská minulost?
Jako trenér ve Fošce působím pátým rokem. Předtím jsem začínal své fotbalové, ale i trenérské krůčky v Havlíčkově Brodě, kde jsem se narodil a prožil většinu svého života.
Co tě vedlo, stát se trenérem?
Na vysoké, když jsem zjistil, že mě nebaví studovat mnou vybraný obor, jsem přemýšlel, co bych dál chtěl dělat – co by mi šlo, bavilo mě a zároveň by to mohlo světu něco přinášet. Díky těmto otázkám jsem si uvědomil, po čem jsem už dlouhou dobu toužil, ale až tady jsem si uvědomil, že bych pro to mohl něco reálně udělat. Do té doby to bylo vše jen ve smyslu „třeba jednou“. Navíc jsem to chtěl dělat „jinak“, než bylo za nás zvykem, tudíž jsem se vydal na cestu hledání, učení se a utváření toho „jak jinak“.
Hrál jsi sám aktivně fotbal?
Ano, za svůj rodný Havlíčkův Brod a pár okolních klubů na Havlíčkobrodsku – Šmolovy, Mírovka, Štoky, Pohled.
V kolika letech jsi s fotbalem začínal, kde jsi začínal a kdo tě k fotbalu přivedl?
S fotbalem jsem začínal dokonce 2x. Poprvé to bylo, přibližně, v 6 letech a to mě k tomu pobídl kamarádův otec, který mi prozradil, když nás viděl s jeho synem hrát fotbal, že vypomáhá u týmu, tehdy ještě TJ Jiskra Havlíčkův Brod, tak mě vzal poprvé na trénink. Tam jsem vydržel chodit jen 14 dní, protože po týdnu se vrátil hlavní trenér a dodnes mi doma tvrdí, že jsem tam přestal chtít chodit, protože na mě trenér křičel. No a podruhé to bylo až ve 4. nebo 5. třídě na základní škole, kdy jsme se spolužáky ve škole každou velkou přestávku mastili fotbal a dva spolužáci v tu dobu hráli v klubu a nalákali mě, abych to šel zkusit. Tak jsem začal hrát a krom období puberty mi zájem o fotbal vydržel až do dneška. V podstatě se to, v kombinaci možnosti práce s dětmi, stalo mou vášní.
Na jakých pozicích jsi nastupoval a jak ti šlo střílení gólů?
No, to je otázka velmi na tělo, protože od útlého věku jsem byl běžecky jeden z nejrychlejších v kolektivech, a tak mě začal trenér v mladších žácích stavět do útoku. Běžně jsem utíkal všem obráncům a měl v utkání často 3 a více „samostatných“ nájezdů na brankáře, ale bohužel moje úspěšnost byla mizivá. Dokonce o mně v novinách psali, cituji: “Zejména spalovačem šancí byl Beran!“
Tím, jak jsem začal s fotbalem celkem pozdě, jsem pod dalšími trenéry různě cestoval sestavou a postupně jsem zjistil, že umím obstojně hrát na každém postu a tak mi to nějak zůstalo, že hraju, kde je třeba a baví mě to.
Vzpomeneš si na svůj úplně nejsilnější fotbalový žážitek, který je spíše spojený s dětstvím?
To si vzpomenu moc dobře, ale bohužel né v dobrém. Naprosto přesně si pamatuji situaci, když jsem v utkáních neproměňoval jeden samostatný nájezd za druhým a trenér na mě od pomezní lajny křičel: „Co chceš víc,“ ale já vlastně nevěděl, co mám dělat jinak.
Kdo byl tvým fotbalovým vzorem?
Těch bylo několik. V historii byla spousta skvělých hráčů a já se vždy snažil najít u každého nějakou přednost, která by obohatila mou hru a smýšlení o fotbale. Z novějších jsem nejvíce sympatizoval s Thierry Henrym, tehdy utočníkem Arsenalu, a jeho typickým zakončením placírkou po zemi k tyči. Dalším byl John Terry z Chelsea, který byl svojí nekompromisní obrannou hrou a vůdcovstvím úžasný hráč.
Jsi fanoušek nějakého klubu?
Ano, v srdci mi byl vždy blízký Baník Ostrava, což ještě navíc podtrhla mistrovská sezóna v ročníku 2003/2004! Úžasné chvíle byly tenkrát k vidění na českém stadionu, kdy na Ostravské Bazaly chodívaly plné tribuny a zpívaly „Baníčku, my jsme s tebou!“
Navštěvuješ o víkendu fotbalová utkání?
Ano, vždy se snažím najít čas, pokud mi moje trenérské povinnosti dovolí. Zatím nemám děti, takže mohu věnovat co nejvíce času fotbalu a vzdělávání.
Jaké máš koníčky a čím rád trávíš svůj volný čas?
V podstatě dnes žiju svým koníčkem, a sice být „trenérem“. To, co dělám, pro mě vlastně není práce, ale zábava. Jsem moc vděčný, že mi byla tato možnost umožněna a trávím tím i svůj volný čas.
Máš svůj osobní či trenérský cíl?
Rád bych to, co dělám, dělal tak nejlépe, jak jen to jde! Snažím se neustále vzdělávat, abych v tom byl lepší a lepší a dokázal být takový, jakého mě bude FŠ Třebíč a její hráči, potřebovat a abych dokázal být pro každého jednotlivého hráče nápomocný, dle jeho potřeb.
Co se ti vybaví, když se řekne Fotbalová škola Třebíč?
Rodina.
