Před utkáním jsem nevstupoval s žádnými pokyny, ani úkoly. Po hráčích jsem pouze chtěl, aby to, co čerpali zejména poslední dva týdny v tréninku, si otestovali v utkání, co se jak ukotvilo, uchytilo, nebo naopak. Po několika minutách bylo patrné, že téma (práce s prostorem – kde mohu být užitečný s míčem/bez míče tak, abychom si vypracovali šanci na vstřelení branky; a když má míč soupeř, jak můžeme být společně užiteční pro jeho získání) dlouho neudržíme, neboť tam nebyly ani některé základy, které jsem již považoval za automatické – zvlášť při chování bez míče.
– Místo toho, abychom po ztrátě útočili ihned na hráče s míčem a snažili se získat míč znovu zpět, jsme začali couvat a tím jsme samozřejmě soupeři přechod do útoku a následné zakončení velmi zjednodušili.
+ Výše zmíněné se podařilo výrazněji odstranit až v posledním poločase, kdy jsme začali být, co se týče „chuti získat míč“, mnohem chtivější, z čehož jsme získávali mnohem častěji míč, nebo donutili soupeře k chybám a tím se nám podařilo vstřelit i nejvíce branek ze všech poločasů.
– Vnímání hry a volba pohybu bez míče > sleduji situaci, jak se vyvíjí, snažím se číst následné kroky soupeře a být o krok napřed, abych si mohl vytvořit příležitost pro zisk míče a mít tak šanci na vstřelení gólu. To byla jedna z největších bolestí naší hry bez míče. Naše reakce na kroky soupeře u některých hráčů nebyly buď vůbec, nebo velmi opožděné – někoho brzdilo tělo, ale častěji pozornost a určité pochopení situace.
+ Pouze několika jedincům se tato oblast mírně zlepšila – zejména těm – kteří nebyli upjatí pouze na sledování hráče s míčem, ale po hřišti se rozhlédli a byli schopni rozhýbat i tělo, aby mohli soupeře předskočit, nebo ho nalákat do prostoru, ve kterém bylo jednodušší získat míč. Jinak to byl velmi bolavý prvek v naší hře, kterého Zbrojovka bohatě využívala a padalo z něj mnoho gólů do našich sítí. I když jsem individuálně s několika hráči tyto situace modeloval mimo hřiště a byli mi schopni předvést i vysvětlit, co a jak, tak když byli zpět ve hře, tak zřejmě při té rychlosti nebyli z toho schopni tyto prvky dát dohromady a zlepšit to.
– Spousta, velmi naivních, chyb před naší brankou, ať už z rozehrávky od brankaře, či přihrávek před brankou, kdy jsme několikrát velmi lacině (místy to působilo až ochotně) obdarovali kopačku prvního hráče Zbrojovky před námi.
+ Několik velmi pohledných individuálních akcí, zejména při přechodu do zakončení; hra slabší nohou, ať už šlo o střelbu, přihrávku, či kličku, nebo změny směru a přenos kliček, které se učí v tréninku do utkání.
Na závěr díky Zbrojovce jsme v plné polní mohli vidět naše díry ve hře i jejím vnímání, či dovednostech – teď opět do tréninku se tvarovat do lepší podoby.
