Tento turnaj bych hodnotil velmi kladně. Na každý zápas se kluci velmi dobře připravili, neboť mezi každým utkáním byly velké mezery a nebylo možné udržet „zápasové tempo“ a museli jsme se před každým zápasem adekvátně rozcvičit a připravit.
Velmi mile se vyvíjelo herní pojetí Dávida Valy i Patrika Jurky, kteří si myslím předvedli své nejlepší utkání letoška. Dávid svou zvyšující se chutí, odvahou a koncentrací na převzetí i změny směru s míčem, Páťa svým velmi dobrým krytím míče a vyhodnocování situací (od třetího zápasu). Velmi dobře hala svědčila i Kubovi Hadrabovi, u kterého se mi líbily změny směru i následné krytí míče.
Velmi kreativními v řešení herních situací i předvedenými dovednostmi mě bavili Martin Lapeš s Vojtou Pokorným, kteří krásně vnímali, kdy je lepší volit individuální řešení a kdy jít do součinnosti.
Co se týče preciznosti dovedností, zejména převzetí prvním dotykem a zvládnutým ovládáním míče – Milan Hlouch.
Obrovská živost a opět buldočí nasazení a zabijácký instinkt – Václav Jančok (nejlepší střelec turnaje).
Velmi dobré herní myšlení a umění se dostat do střelecké pozice – Denis Hotový.
Samostatného ocenění Matyho Gruszky – za mě jednoznačně nejlepší brankář turnaje, byť nevyhlášený! Skvělá hra nohama, kreativita, zapojení do hry, ani jeden nakopnutý míč (zmiňuji spíš s pohledu na celý turnaj)
Dan Růžička a Peťa Peníška postupem turnaje začali vystrkovat růžky a oba dva se jevili též čím dál lepším krytím míče a reakcí po ztrátě i dovednostmi při obcházejí 1v1. Kdyby oba zmínění hráči doplnili aktivitu při rozehrávce, bylo by to hodné velké pochvaly!
