Po nepovedeném zápase s Vyškovem, jsme chtěli do utkání vstoupit poučenější, abychom se více koncentrovali na některé činnosti, neprováděli je ledabyle a nebyli jsme za ně trestaní zbytečnými góly. Bohužel, co se událo tuto sobotu, se nedalo popsat jinak, než totálním selháním v 1. a 3. třetině, kdy jsme byli asi doslova diváky své popravy. Bylo mi líto našich 4 hráčů, kteří se s vypětím všech sil statečně rvali do začátku do konce, ale od ostatních hráčů se výraznější podpory nedočkali a v našich činnostech (převzetí, obcházení, přihrávka, vedení míče, změny směru) jsme působili až žalostně. Nechce se mi detailně rozepisovat, protože nepochopitelně již druhé utkání jsme selhávali ve věcech, ve kterých jsme obvykle silní a považuji je za výpadek.
Zamýšlím se nad tím, jak postupovat, abychom se více uvolnili v mysli, šli do zápasu natěšení, odvážní, koncentrovaní a připravení vyhrát způsobem, který nám bude dělat radost a bude nás rozvíjet.
