V sobotu 4.9. jsme zajížděli k dalšímu zápasu SpSM na půdu brněnské Sparty. Těžko hodnotit zápas z herního pohledu, protože zaměření naších kluků na výsledek bylo tak velké, že jsme se vůbec nedokázali soustředit na herní témata. A to i přes velice povedený začátek, kdy jsme díky individuální i týmové kvalitě soupeře přehrávali a dostali se i do vedení. Nicméně jakmile se soupeř začal výsledkově dotahovat, tak jsme už v hlavách místo zadaných herních úkolů měli jen to, jak nejrychleji výsledek opět otočit v náš prospěch. Část hráčů se jakoby přepla do zatnutého módu, kdy vidí jen gól v soupeřově brance, ale díky vlastní křečovitosti a zbrklosti stejně většinu situací nevyřešili dobře. Druhou část hráčů výsledek úplně paralyzoval a v tu chvíli vypínali pozornost, nezapojovali se do hry nebo volili alibistická řešení bez odvahy. Toto nastavení samozřejmě vedlo k úpadku kvality naší hry, jak individuální tak i týmové a soupeř se tak dostal na koně prakticky bez svého přičinění. Pro nás se tedy ve zbytku zápasu už jen měnilo skóre, ale ze zápasu jsme již žádnou možnost ke zlepšení vlastních dovedností nevytěžili.
Tento zápas nám poukázal na několik brzd, které nám brání ve vlastním rozvoji a potažmo i ve výsledkovém zlepšení.
- enormní zaměření na výsledek namísto vykomunikovaných herních zaměření
- frustrace, stres a křeč a také pasivita, bojácnost a alibismus, které v nás výsledek probouzí
- absence lídrů týmu, kteří by okolí strhli a vrátili na správnou cestu
