Tento stále ještě mrazivý víkend jsme s mladšími žáky sehráli další zápas SpSM proti Spartě Brno. Zápas vyzněl výsledkově jasně pro soupeře i přes naši postupně se zlepšující hru.
Zápas nám opět nastavil zrcadlo a poukázal na zajímavé a dobré řešení ale i na některé nedostatky či místa pro zlepšení. Za prvé se nám velmi dařila rozehra od brankáře a celkově výstavba hry ve vlastní a střední třetině hřiště. Dokázali jsme trpělivě kombinovat i rychle individuálně přecházet do útoku. Naopak hra v útočné třetině nám dělala velké problémy. Hodně situací jsme řešili zbrkle a opačně než by situace vyžadovala. Přihrávky chodily moc brzo nebo jsme naopak postupovali souboj za soubojem. Oproti soupeři byla také nízká naše nekompromisnost v zakončení, kdy jsme měli asi podobný počet brankových příležitostí jako soupeř, ale nevyužili je. Trochu mě mrzí, že i soupeř, který nám to usnadňuje svými nákopy (tím nám vlastně míč odevzdává) a nechává nám i více času na hru s míčem od nás odjíždí jako vítěz a my se ještě utěšujeme a plácáme po ramenou, že je naše hra lepší.
+ výstavba hry od brankáře, zakládání útoku ve vlastní a střední třetině
+ zlepšení zapojení útočníků při zakládání útoků
– pořád malé vnímání prostoru (pomalé a malé roztažení hry po zisku a naopak zmenšování a zavírání prostoru po ztrátě)
– nekompromisnost v zakončení (chybí nám klid a podívání se kam přesně chci střílet)
– hra v útočné třetině (špatná volba řešení, zbrklost)
