K prvnímu utkání jsme se snažili přistoupit tak, aby první dojmy z utkání byly takového charakteru, aby potěšení ze zápasu, průběhu i výsledku, nás podpořilo k větší chuti více a intenzivněji trénovat.
Toto se povedlo naplnit skvěle. V utkání velká chuť hrát, těšení se na hřišti při každém střídání, herní odvaha tvořit i podnikat samostatné cesty k brance soupeře, vytvářet si šance, proměňovat je, mít z nich radost, být neustále na míči… zkrátka se obejvil moc pěkný základ pro další navazování v našem snažení.
Pojmenováváme si (trenéři) v praxi základní principy hry, k tomu jen vyvozujeme základní pravidla mezi dětmi, které k naplňování těchto principů povedou.
Cíle pro děti – cíl utkání > vyhrát; cíl akce > dát gól; a jen hledáme cesty, jak toho docílit. K tomu právě používáme principy, jak se chceme projevovat, aby nám tento způsob chování přinášel kýžené výsledky a dosahovali jsme výše zmíněných cílů.
- Být neustále na míči!
- Když míč ztratím, chci ho okamžitě zpět! Proč? No, když chci dát gól, potřebuju míč…
K tomu máme pravidla, abychom ve hře upevňovali základní řád, naplňovali jsme výše zmíněné principy a nepohybovali jsme se po hřišti chaoticky. Např. když nemáme míč, nebo jej ztratíme – nejbližší co nejrychleji napadá! Brankář jde ve hře tak vysoko, aby nám pomohl v útočení, ale stále má na paměti, kam až se může posunout, aby ochránil naši branku. Když se snažíme získat míč, snažíme se ho získat co nejblíže k soupeřově brance. Proč? Abychom měli co největší šanci dát gól.
O akci rozhoduje hráč s míčem, ostatní bez míče se učí si uvědomovat svou roli. Kam si kdo naběhne, jak? No a jsme u něčeho, co bude vyžadovat prožitky, výsledky z nich a pojmenovávání si těchto zkušeností.
