Před utkáním jsme si připomínali s dětmi pravidla, která nastavujeme, abychom postupně si nastavovali prostředí, které bude předvítatelné, bezpečné a budeme v něm moci růst. Bavili jsme se o samostatnosti; o co patří do balíčku – můj sport a příprava na něj. Bavili jsme se o tom, jak bude probíhat příprava na utkání, čím začínáme, co následuje, čím to končí.
Samotná příprava na utkání se nesla v duchu vymezení mantinelů jako základního prostoru, ve kterém se děti pohybují a realizují se v něm – tj. například banální stavění hřiště, umístění branek, rozcvička, ladění se do utkání. Cílem je, aby za nedlouho byly děti proaktivní v tom, jít chystat hřiště, jít se připravit na svůj zápas a sehnali si k tomu vše, co potřebují (co potřebujeme k tomu, abychom postavili hřiště, co potřebujeme k tomu, abychom se připravili na zápas).
Do samotného utkání jsme šli s dvěma tématy, se kterými budeme zůstávat teď po nějaký čas – téma do hry bez míče, a do hry s míčem. Bez míče je téma > soupeřova hráče s míčem napadá náš nejbližší hráč a naším cílem je získat míč, co nejrychleji je to možné. Jakmile získáme míč, vnímáme prostor + hráče v něm a jdeme tudy, kde je volno. Samozřejmě se dotkneme dalších podtémat, ale tato dvě jsou nejsilnější, kterých se primárně budeme dotýkat, co do zaměření pozornosti našich hráčů.
Celkem jsme hráli 6×15 min. a s jednou skupinou (vzdálenější od kabin) se první tři patnáctiminutovky nesly často v duchu častého prorážení – vedení míče do hráče, klička do hráče, změna směru do hráče. Sem tam jsme vypadávali pozorností při ztrátě míče, že napadá nejbližší hráč, či že při rozehrávce má mít každý hráč svého protihráče. Postupem hry, diskuzí, či nácviku skupinek, které zrovna byly mimo hřiště jsme dělali čím dál více krůčků k tomu, abychom zvládli udržet míč a posunout hru k soupeřově brance způsobem, kterým chceme – jdu tam, kde je volno a když mi to začne blokovat hráč, jdu opět tam, kde je volno, nebo dělám změnu tak, že mám míč zakrytý a kličku dělám od hráče. Velmi se v průběhu utkání začali dobře zapojovat i brankáři, kteří doplňovali hru, získali pro náš tým spoustu míčů a založili velké množství rychlých protiútoků.
U skupinky blíže ke kabinám jsme řešili aktivitu směrem k chtění míče (držení míče, nabídka, hledání cest k brance soupeře,) a kam jdu s míčem, když ho získám/mám? Potíže nám dělala reakce po ztrátě míče (neproměnili jsme šanci), kdy jsme z protiútoku dostávali branky, což nás dostává k otázce, kam se my hráči, kteří nemáme míč, máme pohybovat.
