V našem druhém utkání jsme zavítali na půdu Okříšek, kde jsme se utkali proti hráčům, kteří byli i o dva roky mladší a na hře to bylo patrné, byť se mi odvážný přístup některých mladších hráčů Okříšek velmi líbil. Každopádně pro nás se neměnilo nic na některých tématech, se kterými jsme do utkání šli.
Jelikož opět vstup do utkání byl opět velmi aktivní, hráči byli chtiví a odhodlaní, mohli jsme se věnovat zejména dvěma principům. Jedno zaměření pozornosti padalo na vnímání prostoru a protihráčů v něm, abychom se postupem utkání lépe a lépe vyhýbali protihráčům a nenaráželi do nich, tím eliminovali zbytečné ztráty míče a mohli jsme se snadněji dostávat k zakončení. Postupem zápasu byla změna patrná a hráči si toto zaměření vzali za své a bylo potěšující, že mají radost z toho, že jim toto zaměření přineslo radost, protože měli častěji míč na svých kopačkách a vytvořili si mnohem více příležitostí ke vstřelení gólu.
Druhý princip se týkal držení míče – chceme mít neustále míč a být těmi, kdo tvoří a určuje, co se na hřišti bude dít. Tak vzniklo zaměření, že již od rozehrávky brankáře soupeře jsme měli otázku do praxe: „Kde se pohybuji po hřišti tak, aby po rozehrávce brankáře jsme co nejrychleji získali míč.“… i toto zaměření se postupem utkání znatelně posunulo v náš prospěch a přineslo nám opět nějaké množství vstřelených branek.
Líbila se mi i snaha o krytí míče v některých situacích, kdy se přes zakrytý míč hráči rozhlédli a hledali cestu k brance soupeře.
Souhrnem zlepšení v některých tématem bylo patrné, na druhou stranu je třeba podotknout, že jsme hráli proti mladším hráčům, kde ten věkový rozdíl je zkrátka velmi znát a tak prověření některých našich dovedností nebyl oproti Tempu tak relevantní.
