Máme tu 15. díl seriálu, ve kterém se vám pomocí rozhovoru snažíme představit náš trenérský tým. Nyní je na řadě Vojtěch Dvořák, Team Manager u ročníku 2009.
Jak dlouho působíš na pozici trenér ve FŠ a jaká byla tvá trenérská minulost?
Ve Fošce jsem už asi pátým rokem, a to především jako trenér žákovských týmů. S trénováním jsem začal v rodných Slavonicích, kde jsem si prošel všemi žákovskými i dorosteneckými kategoriemi. Při studiu na vysoké škole jsem pak pomáhal s tréninkovým procesem v divizní Staré Říši, za kterou jsem i nastupoval. Praxi mám nejen s trénováním fotbalu, ale i kondiční přípravou jiných sportovců.
Co tě vedlo stát se trenérem?
Hlavně láska k fotbalu. Ideálně jsem chtěl být profi fotbalistou, ale to není přáno každému, a tak jsem se vrhnul tímto směrem. Také jsem si chtěl po několika špatných zkušenostech s mými trenéry ověřit, zda to jde dělat lépe a jestli bych to dokázal.
Hrál si sám aktivně fotbal?
Hraji ho celý život a prošel jsem všemožnými úrovněmi, jen do toho profi jsem to nedotáhl. Vždy mě to ale bavilo, ať už to byly velké zápasy, nebo jen fotbálek za barákem.
V kolika letech si s fotbalem začínal, kde jsi začínal a kdo tě fotbalu přivedl?
Začal jsem asi v 6 letech, v rodných Slavonicích. Jelikož to je malé město, kde v té době kromě skautu a hasičů nic dalšího nefungovalo, byla to jasná volba.
Na jakých pozicích jsi nastupoval a jak ti šlo střílení gólů?
Mělo to klasický průběh. Nejdřív mě postavili do útoku, abych toho moc nepokazil. Pak, když jsem pomalu kluky přerůstal, zase do obrany, aby přese mě nikdo neprošel. Štěstí, že mi to na hřišti začalo jít a já mohl hrát i jinde. Co se týče gólů, těch jsem díky vyspělé postavě dával spoustu a na všech postech.
Vzpomeneš si na svůj úplně nejsilnější fotbalový zážitek, který je spíše spojený s dětstvím?
Pokud to nemusí být jen na klubové úrovni, tak vítězství ve školním turnaji McDonald´s Cup. To byl ohromný úspěch, když kluci z malého města vyhráli i krajské kolo proti velkým městům nebo školám při velkých klubech. Škoda, že v tu dobu ještě nefungovala republiková finále.
Kdo byl tvým fotbalovým vzorem?
V tomhle jsem se od kamarádů vždy lišil. Nad postelí mi nikdy žádné plakáty nevisely. Hrál jsem fotbal, protože mě to prostě bavilo, a ne abych se někomu vyrovnal.
Jsi fanoušek nějakého klubu?
V mládí jsme to měl geograficky nejblíže na ligu do Českých Budějovic, takže jsem fandil Dynamu. Dnes kromě klubů, kterými jsem prošel nikomu vyloženě nefandím a jsem fanouškem dobrého fotbalu obecně.
Navštěvuješ o víkendu fotbalová utkání?
Dříve jsem toho stíhal více. Dnes mě samozřejmě nejvíce zajímá Foška. Občas se jedu podívat za kamarády do Staré Říše, kde jsem donedávna také působil. Ligu už jen z televize.
Jaké máš koníčky a čím rád trávíš svůj volný čas?
Teď jsou to hlavně radosti a starosti s malým synem. Jinak mám rád cokoliv u čeho se člověk trochu hýbe.
Odkud pocházíš?
Z malého města Slavonice ležícím na pomezí Čech, Moravy a Rakouska.
Máš svůj osobní či trenérský cíl?
Mým cílem je, abych s mou prací byl spokojen nejen já, ale i hráči, které trénuji.
Co se ti vybaví, když se řekne Fotbalová škola Třebíč?
Když se nad tím teď zamýšlím, přirovnal bych Fošku k takovému malému rozvernému klukovi. Je v ní spoustu elánu, chuti objevovat a zkoušet nové věci, také motivace a ambice k tomu pořád se zlepšovat. Uvidíme, co z ní vyroste.
