Prožít si to, co si prožívají děti. Uchopit to, jakými způsoby na děti ve Fotbalové škole Třebíč působíme.
I to bylo záměrem tréninku, ve kterém byly poprvé aktivně zapojeni rodiče, o jejichž děti pečujeme ve školičce. Proč nám tolik jde o osamostatňování? Proč na to pořád upozorňujeme? Měli by rodiče, kteří mají své děti kdekoli vědět, jak se s nimi pracuje a proč? To byla témata, o kterých jsme diskutovali po krátkých praxích. Jaký vliv to má na prožívání a sebevědomí dětí? A proč většina rodičů stále neslyší a za děti dělá to, co už mohou zvládnout samy?
V praxi si rodiče prožívaly ryzí direkci, bez možnosti volby, s neustálým upozorňováním a opravováním. Také si mohly zažít neustálé vstupy do jejich činností. Poté jsme hledali + a – tohoto přístupu. Dále následovala naše cesta – tedy prostředí, které s sebou nese více podnětů, prostředí, ve kterém se objevuje hra a kde nám jde především o orientaci v prostoru. Prostředí, v němž své místo zaujímá také všestrannost, gymnastika, koordinační hry či péče o tělo.
Martin Daněk přidával příklady z praxe. Co a proč s ním řeší sportovci a lidé za nejčastější témata v jeho konzultační praxi? Odpovědí upevnil důvody tohoto setkání. Rosťa Helštýn zase upřímně vyzval rodiče, aby se co nejdřív pustili do osamostatňování dětí. Za nás je právě samostatnost nejen ve sportu tak důležitá. Vladimír Bodeček pak vybídl, aby rodiče nebyli lhostejní k emocím dětí. Zejména těm emocím, kde jde o pláč, vztek, agresi. Požádal rodiče, aby nechali děti emoce prožít a poté s nimi o emoci mluvili a pomohli dětem ji pojmenovat. Otázky: „Co se ti dělo?“ „Proč si myslíš, že jsi tak reagoval?“ jsou na místě.
Věříme, že jsme udělali další krůček k tomu, aby nás vzájemná setkávání obohacovala a bylo jasno v tom, proč na to jdeme právě takhle.
Vladimír Bodeček, Martin Daněk a Rostislav Helštýn
Poděkování patří také všem trenérům školičky.
