Rádi bychom vám představili jednoho z nových členů do trenérských řad Fošky. Je jím Vladimír Bodeček a více se o něm dozvíte v následujícím rozhovoru.
Ahoj Vladimíre, zkus něco o sobě povědět našim čtenářům. Odkud přicházíš, co Tě baví, jaký jsi?
„Dobrý den všem. Narodil jsem se v Brně do rodiny kutila a pedagožky. Mám dva bráchy, a jelikož su nejmladší, pochytil jsem od nich spoustu nápaditosti. Rád si zpívám, baví mě chodit pěšky a nebaví mě se mazat opalovacím krémem. Když hraju jakoukoliv hru, umím si počkat na správnou chvíli. Kdybyste si mě měli představit jako zvíře, tak ráno veverka, dopoledne surikata a s postupem dne lenochod.“
Proč jsi se rozhodl při změně právě pro Fotbalovou školu?
„Roli v tom sehrála osoba Martina Daňka. Náš vztah už všemožně prověřil čas i situace, které nebyly vždy příjemné. Také moje touha poznat to, na čem FOŠka stojí a lidi, kteří za tím stojí. Chtěl jsem i proto, že tu je v pozici šéftrenéra můj dlouholetý kamarád Radek Talafa a chlapi, se kterými jsem se různě potkával v minulosti a říkal jsem si, to jsou borci!“
Hrál jsi sám aktivně fotbal? V kolika letech si s fotbalem začínal, kde jsi začínal a kdo tě fotbalu přivedl?
„Dlouho jsem měl potíže s kyčlemi, rodiče mně díky tomu umožňovali všestrannost a možná mě i zachránili. Chodil jsem do Sokola, jezdil na kole, chvilku do gymnastiky, hrál hokej za barákem nebo „na jeden dotek“ u školky. Tuším, že v 9 jsem šel tajně na trénink. Tajně proto, že matka je citlivá a u bratrů vnímala, co za prostředí fotbal je. Prošel jsem mládeží Svratky Brno, pár let hrál i za tamní chlapy.
Co tě vedlo k tomu – stát se trenérem?
„Sám jsem hrál a zažíval jsem různé sliby a slova trenérů, ti často sliby neplnili a u těch slov taky jen zůstalo. Tak jsem na 5 let hrát přestal a řekl jsem si, že to půjde přece jinak. V 19 letech jsem začal trénovat ve Svratce Brno. Prošel jsem všemi mládežnickými kategoriemi od malých dětí až po 15 leté borce. Souběžně jsem o dva roky později a celkově 5 let trénoval ve Zbrojovce Brno ročníky 2006 a 2007. Do toho jsem vedl i mládežnické výběry města Brna ročníky 2003 a 2004. Na své cestě jsem se učil od lidí s vysokou mírou otevřenosti a s životními prožitky. Zajímají je vývojové zákonitosti, a tím pádem byli a jsou zajímaví i pro děti a hráče. Nyní dám vzpomenout na Jana Fikese, Pavla Čermáka, Jirku Vorlického, Petra Foltyna a další borce a učitele, kteří se kolem mě v daných letech pohybovali a stále pohybují. Za vzpomínku mi vždy stojí i trenéři, jejichž způsoby komunikace a trénování se mi nelíbily. I ti mě dovedli přesně tam, kde jsem dnes.“
Na jaké pozici budeš ve Fošce působit a na co se díky tvé práci můžeme těšit?
„Pozici nazývejme konzultantskou, koordinátorskou, pozorovatelskou, a to na úrovni přípravek. Navštěvuji tréninky, ptám se trenérů na záměr v tréninku, zapojuji se, na vyžádání poskytuji zpětnou vazbu. Ve FOŠce jsem začal s trenéry školičky – Martinem Hynkem, Pavlem Chalupou a trošku se Zuzkou Mrňovou. Zpočátku jsem potřeboval zavnímat kapacitu a motivy každého z nich. Vycházím z nich. Když přijde na věc, nabízím svůj pohled a způsoby. Zároveň na to navazujeme na dalších trénincích a vznikají nám z toho zajímavé věci. Největší past v naší práci vidím v tom, že každý z nás má o trénování nějakou představu a je ovlivněn svými učiteli, školami a informacemi. Moje představa by neměla předbíhat představu jednotlivých trenérů.
Postupně chci poznat a pracovat s dalšími trenéry přípravek. S těmi, co budou chtít. S těmi budu s radostí.
Co se týká druhé otázky. Přál bych si, abych v rámci dvoudenního úvazku rozšířil obzory trenérům přípravek. Tím se u nich může nastartovat a rozběhnout uvědomovací proces. U každého v něčem jiném. Fotbal je krásná hra plná netrpělivosti. Přeji celé naší branži, ať je trpělivější!“
