Rádi bychom vám dali k nahlédnutí a procítění vidění minulosti i současného stavu sportu i klubu jednoho z nejpovolanějších Fošáků vůbec. Se samotným zakladatelem klubu, Alešem Křečkem, jež v roce 1998 zakládá první družstvo přípravek s jasným záměrem – mládež na prvním místě, jinak řečeno – děti nebudou nedůležitou složkou ve fungování klubu, neboť děti mají do dospělého fotbalu zdravě dorůst, s čímž se pojil i odlišný přístup k hráčům, než byl v té době běžný.
Jako Fošáci sledujeme počínání dalších Fošáků, kteří dobývají sportovní pole a prosperují za hranicemi Fošky, při čemž na dálku fandíme. S Ústím nad Labem, kde působíš, to do poslední chvíle vypadalo, že si brousíte zuby na baráž o postup do nejvyšší soutěže. Byli cíle všech včetně vedení klubu právě ty nejvyšší a považuješ tuto sezónu za úspěšnou?
„Cílem pro minulou sezónu bylo stabilizovat tým. Odešlo 11 hráčů a stejný počet hráčů se připojil začátkem přípravy. Výsledkový cíl byl vedením klubu stanoven na klidný střed tabulky. Podařilo se nám vyhrát prvních pět utkání, což nás vykoplo do čela tabulky. Cítil jsem z hráčů velké odhodlání něco dokázat a porvat se o nejvyšší příčky. Po odchodu našeho nejlepšího střelce do Teplic, jsem se dostali do výsledkového útlumu a to hlavně na venkovních hřištích. Podzimní část jsme skončili na šestém místě. Kabina si sama v zimní pauze dala za cíl bojovat o baráž, což se do poslední chvíle dařilo. Klíčovým utkáním bylo domácí utkání proti Varnsdorfu, které jsme gólem v poslední minutě prohráli 0:1. Konečné 5.místo je nejlepším umístěním klubu za posledních osm let.“
Jaký je další výhled?
„FK Ústí nad Labem má od června letošního roku nového majitele, který koupil klub od města. Bavíme se o dlouhodobé vizi, na jejímž konci by měl být postup do první ligy. Já osobně bych byl rád, kdybychom se v této sezóně pohybovali na barážových příčkách, nebo jim na dosah.“
Když jsi informován o chodu klubu, za jejímž založením stojíš, stále v Tvých očích naplňuje tu vizi vedení hráčů, kterou jsi při založení měl a byl původní plán vývoje klubu podobný s tím, který se při jeho založení rodil a jakým je dnes?
„Fotbalovou školu jsem založil před 21 lety jako ryze mládežnický klub. Jedním z mých cílů byl jiný přístup k výchově a fotbalovému vzdělání než bylo ve většině ostatních klubů běžné. Po celou dobu fungování FŠ se snažíme od tohoto neustupovat a spíše ho rozvíjet a vylepšovat. Důležitými momenty byly příchody Luďka Procházky a Martina Daňka, kteří pokračují v mé vizi výchovy mladých hráčů. Toto vše by nebylo možné bez podpory Stanislava Rambouska, který od začátku FŠ finančně podporuje. Těší mě jakým způsobem Fotbalová škola pracuje, že jsou vidět první individuální úspěchy hráčů.“
Byl jsi přítomen na Třebíč Open. Jaký pocit to v Tobě vyvolávalo a jak hodnotíš počínání organizátorů této akce?
„Po celou dobu konání TO jsem byl přítomen a musím říct, že smekám před všemi, v čele s Pavlem Chalupou, kteří se podíleli na pořádání takto velkého mezinárodního turnaje – taky mě hned do organizace zapojili (úsměv). Dostávají se ke mě velmi kladné ohlasy z celé ČR. Třebíč Open je vnímán i těmi největšími kluby v ČR jako velmi kvalitně obsazený a výborně organizovaný turnaj, kterého se chtějí pravidelně účastnit.“
Co by sis přál za pět let ve Fošce vidět, nebo zažít?
„Těžká otázka (smích) …přál bych si vidět spokojené hráče, rodiče a trenéry… přál bych si, aby se co nejvíce hráčů pohybovalo na úrovni profesionálního fotbalu nebo v reprezentacích… přál bych si, aby alespoň jeden „Fošák“ nastupoval za top tým v zahraničí… přál bych si, aby dospělí za pět let postoupili do druhé ligy a já bych se stal jejich trenérem a společně bychom postoupili do první (smích)… vlastně to byla lehká otázka. (smích)“
Teď něco pro naše dorůstající hráče, kteří touží se stát profesionálními sportovci. V čem spatřuješ kouzlo vrcholového fotbalu a v čem se výrazně liší (pojetím, organizací, požadavky, přístupem) od mládežnického fotbalu?
„Tím základním rozdílem je tlak na výsledky. V profi sportu je musíte mít, pokud chcete být úspěšní. To co je naopak společné, a pro mě osobně nejdůležitější, je vášeň a nadšení, která je pro mě palivo a žene mě pořád dopředu. Chtěl bych říct mladým hráčů, že pokud chtějí uspět, musí hodně obětovat, ale hlavně musí fotbal milovat…“
Pokud rodiče mají doma hráče, který po dráze profi sportovce touží, měl bys pro ně nějaké doporučení z hlediska přístupu, aby se hráč na takový život dokázal připravit a obstál v něm?
„Měli by ho v jeho snu zdravě podporovat. Vytvářet mu prostředí pro jeho rozvoj. Neměli by jejich ambice být větší než jsou ambice dítěte. Měli by důvěřovat trenérům a hlavně by neměli vytvořit atmosféru, že neexistuje na světě nic jiného než je fotbal.“
Na závěr bych Tě poprosil o zacestování v čase. Před úvodní otázkou jsem zmínil, že klub se již od začátku vyjadřoval jiným přístupem k hráčům, než bylo běžné. Vnímáš, že ten přístup stále běžný není, či se to již změnilo a náhled na hráčskou bytost jako celek se přehodnotil? Vyplatilo se jít z Tvého pohledu “neprošlapanou cestou” a být i terčem koukání skrz prsty lidem, kteří se s takovým přístupem nesetkali? Jaký by sis přál vývoj, aby se naplnila jedna z vizí – charakter a osobnost na prvním místě?
„Myslím si, že se ve výchově fotbalové mládeže hodně změnilo, i když „starý“ pohled ještě v mnoha klubech přetrvává. Já jsem rád za „neprošlapanou cestu“ kterou se Fotbalová škola vydala a stále se jí drží. České prostředí nás čím dál tím víc vnímá jako fotbalový klub, který umí vychovat ´jiného – lepšího´ hráče než když hráč projde řekněme klasickým tréninkovým procesem. Jen tak dál!“
Děkuji převelice za rozhovor a přeji, ať se Ti daří s osobním i profesním životě naplňovat své nejvyšší vize.
