Přechod z mladších žáků do starších žáků
Základním prvkem na hřišti byla adaptace na velké hřiště a zvýšený počet hráčů na hřišti. Chtěli jsme společně objevit a vytvořit principy, které určí naší herní tvář a samozřejmě nás rozvíjet.
Adaptace z našeho pohledu probíhala dobře a od prvního a posledního utkání byla možnost zaznamenat velký rozdíl v herním projevu, který byl mnohem více sladěnější, jasnější, organizovanější díky postupně zvyšujícímu se chápání souvislostí v herním ději.
Našimi herními pilíři byly – držení míče (kdo drží míč, určuje směr, tempo, styl, způsob hry a měl by být vždy o krok napřed), repressing (po ztrátě míče okamžitě spustit tlak na soupeře, abychom míč získali opět na svou stranu a mohli nadále na hřišti dominovat), odvaha (postupné rozeznávání mezi naivitou a odvahou – tzv. chytré riskování > abychom zvažovali, ve kterých prostorech a v jakých situacích se riskantní prvky hodí a kde je třeba hrát více bezpečně, jistěji)
Držení míče se nám poměrně dařilo, pokud nám ho nenarušovala naše zbrklost v tom, abychom připravovali finální přihrávky moc brzy. To byly ztráty, které byly častější a způsobovaly nám značné újmy na počtu vytvořených šancí.
S repressingem (snaha o tlak po ztrátě míče) jsme měli největší potíže, jelikož jsme měli jako první myšlenku po ztrátě couvat, nebo zamrznout, namísto rychlého přepnutí pozornosti do okamžitého útoku na míč. A stále zdaleka nejsme tam, kde jsme být chtěli.
Co se týče odvahy, tam bychom neviděli potíží, neboť tvořivost, konstruktivita byla znát z každého zápasu a nakopnutý míč zbůhdarma kdovíkam jen, abych se ho zbavil, byl velmi vzácnou raritou.
Adaptace na role – s některými jsme točili více, neboť jsme si stále nebyli jisti, který post komu vyhovuje nejvíce (možná zůstaneme u toho, že těch rolí více bude), u někoho to bylo víceméně jasné a tak u některých hráčů rotace nebyly tak častým jevem.
Doplnění kádru U15 fungovalo nad míru dobře a jsme rádi, že kluci vždy byli připraveni, byť jsme stále občas řešili „šetření se“ některých hráčů na druhý zápas, což není zdaleka optimální přístup vůči sobě samému a ve výsledku ani týmu, klubu. Budeme nadále prohlubovat pochopení pro „dělám, jak nejlépe umím a svůj čas, který mám využiji na 100%, abych si takový návyk v sobě vytvořil.“ V přeneseném slova smyslu, nebudu dělat to, co umím skvěle pouze na půl jen proto, že tohle dělám zadarmo a jindy za peníze, ale vždy dělám co nejlépe, protože to mě rozvíjí mnohem více.“
Dělba na Profi x For fun – na začátku jsme si stanovili rozjasnění, kdo kam míří a jaké sny ohledně fotbalu má a dle toho volíme nároky, požadavky a témata k dialogu, abychom byli více znalejší vůči prostředí, kam chceme jít. Zde jsme stále mírní a snažíme se o postupné odkrývání opony, za kterou chtějí někteří nahlédnout. Zde nejsme ještě stále připraveni, ale určité ladění již registrujeme, co se týče přístupu k dopravě, náhradnímu programu, omlouvání, komunikaci.
Psycho-sociální stránka – zde jsme zaznamenali také jistý pokrok, co se týče rolí v rámci kabiny, přebírání odpovědnosti (stále mnoho práce), již výše zmíněné omlouvání a zesílené chápání skupinového vnímání. Jsou schopní se navzájem regulovat, usměrnit a již více tvořit a kooperovat samostatně bez vlivu trenéra, byť stále osvěžujeme, připomínáme. Každopádně jsme si mohli ověřit i na rozlučce, že již iniciátory, kteří se chopí příležitosti i odpovědnosti a ostatní se zapojí, máme.
Co se týče práce s emocemi – zde mám velikou radost, protože vím, jak pomalu se tyto konstrukty mění, ale někteří hráči zaznamenali velký pokrok v projevování emocí a práce s nimi, resp. jejich konstruktivní využití (již neřvu na rozhodčího, ale nasměruju svou energii do něčeho, co bude prospěšné)
Vnímáme, že máme za sebou 5 měsíců práce a v některých oblastech herních i sociálních jsme udělali velké, byť těžko na oko patrné pokroky a v některých oblastech méně významné. Každopádně cítíme, že máme dobrý základ pro tvorbu silné skupiny a tvorbu slušné herní tváře.
Další atributy, kterým se věnujeme, bych sem dával postupně, protože si zaslouží více pozornosti.
