Zápas se Sigmou Olomouc byl o poznání lepší, než minulá utkání. Jsem moc rád, že jsem opět viděl na hřišti dravost, chuť, nasazení, hlad po míči a touhu vyhrávat – v soubojích, šancích, obcházení. Je na snadě říct, že soupeř nám usnadnil rozehru od brankáře, takže jsme se k našemu tématu ani nedostali a mohli jsme se více zaměřit na některé detaily v utkání. Jedním z našich pílířů je být neustále na míči, abychom mohli neustále tvořit a rozvíjet se ve hře s míčem – k tomu jsme potřebovali řešit to, abychom míč měli, tudíž při ztrátě, nebo držení míče soupeřem, jsme se soustředili na neustálé zmenšování prostoru kolem míče, aby měl soupeř čím dál méně prostoru něco tvořit a my mohli získat míč. Do zakončení jsme chtěli opět vnést nekompromisnost, což se v mnoha gólových situacích výborně povedlo a některé góly byly vskutku výstavní. Při držení míče jsme chtěli zachovat odvahu na překonávání soupeřů, ale zároveň umět pozorovat situace, abychom dokázali vnímat, kdy je lepší projít individuálně nebo míč posunout na lépe připraveného hráče (kdo nás může více přiblížit ke vstřelení gólu). K vidění bylo několikrát šikovné přenesení těžiště hry, nebo zklidnění při tlaku a konstruktivita v různých místech hřiště mimo ty, které již umíme odhadnout za velmi, pro nás, riskantní (byť se to občas ještě stane). Také bych chtěl ocenit vyšší koncentraci na přebírání míče prvním dotykem, kdy byla větší soustředěnost na provedení i prostor, kam přebíráme.
Chvíli bylo vidět, že se zvyšující se únavou se uchylujeme k složitým řešením, které nás ještě více připravují o energii (prorážení do hráčů, zbytečné vyhledávání tlaku s míčem, složitá řešení situací způsobenou sníženou pozornostní na plochu hřiště a hráčů v něm.) Naštěstí i z toho jsme se dokázali dostat a lépe si otevřít prostor a díky tomu jsme využili otevřenou obranu Sigmy a mohli si vytvářet další příležitosti.
Klukům gratuluji k zaslouženému vítězství.
