Ve středu 22.5. jsme zajížděli do Tasovic na umělou trávu, kde jsme pro nepřízeň počasí sehráli zápas s týmem 1.SC Znojmo.
Zápas jsme výsledkově ani herně nezvládli. Soupeř, který byl ještě na podzim na naší úrovni, udělal oproti nám obrovský pokrok a prakticky ve všech aspektech hry nás přehrával. Z tohoto pohledu cítím jako největší problém naší neschopnost pracovat na herních úkolech, ať už individuálně či společně zvolených, díky nimž se můžeme posouvat a zlepšovat nehledě na výsledek. Toto zaměření zapříčiňuje neustálý pocit nemohoucnosti a ze zápasu tak odjíždíme z hlavou dole a hlavně s tím, že jsme se v naší hře nikam neposunuli. Pokud nedokážeme na zápas nahlížet jako příležitost k učení, ve které si můžu zlepšovat své dovednosti a týmovou spolupráci, tak budeme v těchto zápasech jen v roli sparing partnera soupeřů. Také fakt, že nám nikdo nedá nic zadarmo a soupeř udělá všechno proto aby nám hru znepříjemnil, je pro nás nemyslitelný a touha po úspěchu je menší než nechuť vystoupit z komfortní zóny.
