Poslední podzimní utkání nás čekalo v Kroměříži. Osobně jsem se těšil, protože v minulé konfrontaci se soupeř jako jeden z mála prezentoval herním stylem bez zjednodušování situací, nakopávání a naopak měl hru postavenou na kombinaci a individuálních činnostech podobně jako my.
Krom zmíněné podobnosti v preferovaném herním stylu bylo na hřišti ale vidět spoustu rozdílů. Zatímco soupeř měl tuto hru opřenou o neustálou aktivitu, energičnost, slovní podporu a zaujetí, tak my jsme hráli jen jako jednotlivci s míčem nebo v jeho blízkém okolí. Byl vidět velký rozdíl v přepínání, aktivitě hráčů bez míče a nakonec i v individuální hře s míčem, na kterou měl soupeř díky plnění zmíněných principů více času i prostoru. My jsme díky vypínání či nevnímání nebyli schopni souvisleji držet míč a střípky individuální kreativity či vědomé kombinace více hráčů se objevovali jen sporadicky.
Podzimní kola tedy máme za sebou, ale my jedeme dál abychom na jaře mohli být zase o kousek zajímavější a sehranější jak individuálně, tak i ve spolupráci na velkém hřišti.
