SK Huhtamaki Okříšky – FŠ Třebíč 2:13 (1:8)
Sestava: Trešl, Kučerňák, Rygl, Bulant, Zubák, Hynek, Borůvka, Purzla, Mucha, Nguyen, Buliček, Šubert, Kasáček, Matějka, Kryštof
Do utkání jsme šli s cílem vstřelit co nejvíce branek a vnímat, co tento záměr dělá s naším chováním v různých oblastech hry. Ať už byla přerušená akce – tak, jak rychle jsme založili další akci. Když jsme se dostali k míči – jak rychle jsme si otevřeli soupeře, abychom se dostali do zakončení a mohli skórovat. Jak moc jsme míč chtěli tahat až do branky, nebo nám stačilo uvolnění ke střele. Jak rychle jsme napadali po ztrátě míče apod. Jde nám o návyk dravosti, neustále chuti tvořit, vytěžit v rámci vymezeného času každou kapičku příležitostí k rozvoji.
Oblastí na pozorování, byť jsme měli jeden cíl, tedy bylo mnoho a samozřejmě nám to ukázalo i naší kondiční připravenost na soutěž, která není zdaleka optimální u všech hráčů. Kde nás velmi tlačí bota je přístup k přihrávce – z mého pohledu velmi laksní přístup a přihrávky často chodily ledabyle, jakoby na nich vůbec nezáleželo a pak z nich pramenily zbytečné ztráty, souboje, či přibrždění rozjetých akcí.
Další tlačení v botě je 1. dotyk a jeho směr a přesnost vůči připravenosti k zakončení. Většina 1. doteků byla do stojata a až poté se šlo do směru.
Co se týče organizace hry – zajišťování, přebírání, zhušťování nebo rozpínání prostoru, tak je jasné, že s přechodem na větší hřiště budeme ještě potřebovat nějaký čas na adaptaci a synchronizaci mezi sebou v rámci rolí.
Co se týče přechodové fáze, tam je to obdobné. Jiný prostor a jiný počet hráčů v něm bude znamenat i rozvíjení variability myšlení, rozhodování, abychom situace byli schopni řešit čím dál více efektivně a nemuseli jsme se na góly tolik dřít.
Jinak bych ocenil, že informace, které dostávali, tak se s nimi snažili pracovat a dali si na nich více záležet.
Hodnotil: M. Bukáček
