Víkend 18.-19.6.2022 patřil již tradičnímu turnaji Třebíč Open, v rámci kterého jsme měli možnost uvítat celkem 117 týmů z 5 zemí evropského kontinentu. V kategorii U9 jsme pak měli tu čest na stadionu HFK Třebíč přivítat nejen nejlepší týmy z Česka a Slovenska, ale také velká lákadla v podobě portugalského Sportingu a francouzského PSG.
V průběhu jarní části jsme se netajili nespokojeností s konfrontací, které se nám dostávalo v rámci KP přípravek. Na sklonku mé první sezóny ve Fošce a celkově vedení přípravkové kategorie vnímám jako extrémně důležité, abychom příští sezónu pojali jiným způsobem a nespoléhali jsme se v období mistrovských utkání pouze na ně. Pakliže chceme dětem nabídnout možnosti, které povedou k efektivnějšímu naplňování jejich potenciálu, je nutné k těmto utkáním vyhledávat také konfrontaci s týmy, které nás prověří daleko více a pokud mám sebekriticky zhodnotit své počínání v uplynulé sezóně, je tohle právě věc, se kterou bych začal podstatně dříve.
A právě týmy, se kterými jsme mohli změřit síly v rámci Třebíč Open, nám nastavily tolik potřebné zrcadlo. Vzhledem k počtu utkání (19), které děti v průběhu těchto dvou horkých dní musely absolvovat, nebudu hodnotit každé jednotlivé z nich a dovolím si průběh celého turnaje v podání našeho týmu tak, jak jsme jej s trenérskými kolegy Havelkou a Křivánkem navnímali, nastínit v několika následujících řádcích.
Jako velké pozitivum tohoto turnaje vnímáme fakt, že jsme se na místě sešli všichni tři trenéři této kategorie a mohli jsme si efektivně rozdělit úkoly. Jeden trenér řešil a zaměřoval pozornost na určitá témata u jedné party dětí, další trenér totéž s druhou partou dětí a další trenér se zaměřoval na individuální potřeby hráčů či hráček, které vycházely přímo z dění na hřišti.
Kvalita soupeřů, se kterými jsme měli možnost se v rámci TO utkat, potvrdila přesně to, co jsme očekávali již před začátkem turnaje – naše počínání na hřišti bude přímo úměrně odpovídat našemu mentálnímu nastavení. Což zní logicky, ale co že tím vlastně máme přesně na mysli? Ročník 2013 je specifický tím, že je zde množství dětí, které jsou výsledkově založené. V případě, že se nám věci daří a odpovídá tomu i samotný výsledek na hřišti, hrajeme s lehkostí, jsme aktivní, odvážní a soupeři zatápíme tím, jak číháme na možnost získat míč v okamžiku, kdy jej nemáme v držení. Ovšem v případě, kdy se nám na hřišti některé věci nepodaří tak, jak si představujeme, natož abychom z nich dostali dvě, tři či více branek, zapomeňme na vše výše zmíněné. Najednou řešíme pouze vnější vlivy, které sami na hřišti nedokážeme ovlivnit a místo soustředění se na jednotlivé okamžiky samotné hry necháváme odvádět svou pozornost jinam, jsme v tenzi a v lepším případě se navracíme k automatismům z dřívějška, v horším případě se někdo pohybuje až za hranou agresivity. Tento fakt ale pro nás trenéry není novinkou, proto na něm již nějakou dobu pracujeme a byť se na TO potvrdilo, že je toto téma stále více než aktuální (logicky, neboť v rámci KP jsme se do těchto situací tolik nedostávali), v průběhu celé sezóny můžeme říct, že máme ohromnou radost ze znatelného progresu. Jako příklad si uveďme například zimní domácí turnaj fošáckého ročníku 2012, kdy jsme se v těchto momentech ocitli hned několikrát, ale dokázali jsme hrát i nadále tak, jak chceme, nebo utkání s Jihlavou z minulého týdne v rámci charitativního turnaje v Bystřici nad Pernštejnem.
A vlastně řádky výše přesně popisují naše počínání na Třebíč Open v kostce. K vidění byla utkání, která se nám velmi povedla (např. Šamorín, Hodonín, Zbrojovka), kdy na hřišti byla patrná naše živelnost a odvaha v těžkých situacích, ale také utkání, která se nám vyloženě nepovedla (např. Sparta Brno, Tempo Praha – oba týmy), kdy jsme se mmj. zbavovali míčů a tím pádem i odpovědnosti a možnosti se zlepšovat, neboť bez zkoušení a opakování zacházení s míčem nemůže vznikat dovednost.
Z celkového pohledu bychom rádi ocenili atmosféru, která na turnaji vládla. BU1 ARÉNA, jak se pro Třebíč Open 2022 pojmenoval stadion HFK, byla velmi solidně zaplněná a všechny zúčastněné děti cítily podporu od svých nejvěrnějších fanoušků – rodičů. V průběhu turnaje vznikala různá přátelství napříč týmy a vrcholem všeho pak byla společná rozcvička před vzájemným utkáním malých fošáků s kamarády ze Žiliny.
Do následující sezóny si odnášíme výzvu v podobě dalšího slaďování pohledů trenérů s rodiči. V průběhu uplynulé sezóny kromě různých individuálních pohovorů a hromadných schůzek, které se týkaly spíše organizačních věcí, proběhly také 3 vzdělávací schůzky, kde jsme se rodičům snažili osvětlit specifika spojená s věkem dětí v kategorii U9 a na poslední z nich jsme také nastínili to, co nás čeká v příští sezóně, tedy v kategorii U10. Považujeme za extrémně důležité mít v těchto věcech mezi sebou jasno a být s rodiči na stejné vlně, abychom dětem nepletli hlavy navzájem si odporujícími tvrzeními.
Sezóna pro nás ještě nekončí, kromě klasického tréninku nás ještě čeká bazén, individuální hodnocení s dětmi a rodiči, kteří o to projevili zájem, nebo závěrečný fotbálek dětí proti rodičům. Dohromady budeme mít na kontě 110 tréninků, které v průběhu týdnů pravidelně doplňovaly také přátelská utkání s okresními týmy. Dále také velké množství klasických zápasů a především turnajů, na kterých jsme měli možnost se utkávat s odpovídající konfrontací a zejména zimní turnaje představovaly pro fošáky a fošandy období sbírání tolik důležitých herních zkušeností, kterých doufejme v té nadcházející sezóně bude ještě více.
Pevně věříme, že si fošáci a fošandy z kategorie U9 uplynulou kompletní a ničím nerušenou sezónu užili a již nyní se těší na tu další, ve které nás čeká spousta dobrodružství!
