V sobotu 25.1. jsme zajížděli na turnaj do brněnského TCM, kde jsme rozděleni na dopolední a odpolední skupinu, sehráli několik zápasu na kryté umělé trávě. Hráči se na pátečním tréninku rozdělili a na sobotu nás ještě doplnili Jirka Matějka a Sam Zubák (2006), kteří každý doplnil jeden tým abychom měli alespoň jednoho hráče na střídání. Nominace tak vypadaly následovně.
Dopoledne: Brabec, Drtílek, Jančok, Kolář, Ludvík, Zubák
Odpoledne: Hala, Muška, Procházka, Rambousek, Šín, Matějka
Dopolední skupina:
Soupeři: Vyškov, Líšeň, Slatina, ČAFC, FŠRH
Dopoledne to bylo jedno velké trápení a zároveň zrcadlo našeho aktuálního stavu. Cítím velký rozdíl mezi skutečnou realitou naší hry a představou, kterou o sobě a naší hře máme. Odrazem je i předvedená hra, kdy jsme schopni vymýšlet ty nejsložitější řešení, i přesto že nám dělají problém technicky či takticky jednoduchá řešení. Celým dopolednem mě provází jediné slovo a to NAIVITA.
Naivní v tom, že soupeř kolem mě bude chodit po špičkách a nepůjde mi tvrdě do těla.
Naivní v tom, že mi budou vycházet kličky bez klamání a ze stoje.
Naivní v tom, že můj spoluhráč vše uhraje a tak mu nemusím nabíhat pro pomoc.
Naivní v tom, že soupeře nemusím včas a na těsno obsazovat, protože to udělá někdo jiný nebo že stejně nedá gól.
Naivní v tom, že nemusím přepínat mezi obranou a útokem, protože to přece nějak dopadne.
Je možné, že to nemusí být vždy jen o tomto laxním přístupu a někdy prostě nevíme či neumíme, ale takto naše hra z venku bohužel vypadá.
Odpolední skupina:
Soupeři: Vyškov, Líšeň, FŠRH, Medlánky, Drnovice, Bystrc
Odpoledne bylo oproti dopoledni výsledkově a naoko i herně lepší. Nicméně soupeři nás tolik nedostávali pod tlak, takže jsme logicky nedělali tolik chyb. Tempo naší hry, ale také nedosahovalo úrovně, odpovídající soutěži kterou hrajeme. Jakmile nás někdo začal dojíždět objevovali se stejné nešvary jako v dopolední skupině.
Tento turnaj mě dál utvrdil v tom, že umíme předvádět pohlednou individuální i kombinační hru, protože některé momenty přesně odráželi trénované principy. Toto ale jen do doby než nás soupeř vyvede z komfortní zóny. A to bohužel není tak těžké.
