Pomalu, polehku se dostáváme k vpíjení základních principů hry pod kůži, které se začínají pomaličku a spontánněji projevovat.
Je třeba je mít stále v pozadí – cíl utkání pro děti > vyhrát, cíl akce > dát gól; a jen hledáme cesty, jak toho docílit. K tomu právě používáme principy, jak se chceme projevovat, aby nám tento způsob chování přinášel kýžené výsledky a dosahovali jsme výše zmíněných cílů.
- Být neustále na míči!
- Když míč ztratím, chci ho okamžitě zpět! Proč? No, když chci dát gól, potřebuju míč…
K tomu máme určitá pravidla, abychom ve hře upevňovali základní řád a nepohybovali jsme se po hřišti chaoticky. Např. když nemáme míč, nebo jej ztratíme nejbližší napadá! Brankář jde ve hře tak vysoko, aby nám pomohl v útočení, ale stále má na paměti, kam až se může posunout, aby ochránil naši branku.
O akci rozhoduje hráč s míčem, ostatní bez míče se učí si uvědomovat svou roli. Kam si kdo naběhne, jak? A to bude vyžadovat prožitky, výsledky z nich a pojmenovávání si těchto zkušeností.
Utkání se zdálo být vyrovnané s občasnou převahou některých z celků, u domácích zejména v zakončení. Líbilo se mi z našeho projevu maximální snaha o tvořivost i konstruktivitu. Žádný zakopnutý míč, ani jeho zbavování se. Každé z dětí přinášelo zajímavé podněty do hry, např. kudy jdu s míčem; kde bylo znát, že se snažíme přiblížit k brance soupeře na dostřel, ale zároveň nechci přijít o míč. Stejně tak se nám dařilo lépe rozhlížet po hřišti, abychom mohli „mapovat“ situaci. Každé z dětí zaznamenává pokroky a je cítit, že se děti čím dál více rády vidí, což pozorujeme z toho, jak se spolu (hlučně) baví i jakou chuť mají samy od sebe si pomáhat dodržovat pravidla, či pro sebe dělat něco, co je potřeba dělat (závěrečná relaxace, praní dresů apod.)
